Aktuálně

Úvaly, Úvaly, kde jste se toulaly aneb návštěva u J. Vorlíčka

Podrobnosti

Zveřejněno 7. 7. 2016 11:39

Úvaly, kde jste se toulaly?

J. Vorlíček s O.Nytrovou

Nápad na společný výlet byl probírán na pravidelných setkáních Pražského klubu spisovatelů Obce spisovatelů v Karlíně několikrát. Bylo to vděčné téma, neboť myšlenky přítomných se vždy rozletěly po svazích našich krásných hor, po starobylých hradech, vzdušných zámcích a nejrůznějších pamětihodnostech, po malebných zákoutích naší krajiny, která je i při vší devastaci stále ještě půvabná a otevírá náruč pro relaxaci našich zjitřených duší. Mělo to ovšem jeden háček, a sice, že nápady zůstávaly v rovině snů, plánů a vizí. Chtělo to zkrátka muže či ženu činu. A pak, na konci školního roku, těsně před prázdninami, přišel Jaroslav Vorlíček s pozváním do jeho rodných Úval a s programem na celý den, který sliboval poznat Úvaly očima rodáka, poodhalit to, co znají jen místní starousedlíci, co nezachytil žádný bedekr a na nádraží ani v informacích vám to neřeknou. Sympatické bylo i to, že délka vybrané trasy měřila 4 kilometry s 60ti metrovým převýšením, což je stravitelné i pro méně zdatné jedince. Zdatní a odvážní pak mohli vystoupat na 31,2 metrovou rozhlednu, pokochat se pohledem na kraj a za příznivého počasí dohlédnout až do Prahy.

 

Plni očekávání a oblečeni nalehko v začínajícím parném letním dni jsme se v pátek 22. července postupně scházeli před desátou hodinou na Masarykově nádraží, abychom v 10,09 vyrazili směr Úvaly, Český Brod, Kolín. V programu byla pro jistotu uvedena i délka cesty – 25 minut, to abychom někteří neskončili až v Kolíně. Snad i proto nás Jaroslav Vorlíček, jak slíbil, očekával a přivítal již na peronu, takže vzájemné představování těch, kteří se ještě neznali, zaniklo v skřípavém hluku znovu se rozjíždějícího vlaku, který nás málem smetl, jak nabíral rychlost.

Ale to už před námi byla cesta za poznáním a dobrodružstvím, horko, mírněné závany svěžího ranního vzduchu, se zatím dalo snést a my se vydali do zastávky první – vinotéky u Jitky, před níž nás už vyhlížela Jaroslavova rodina, včetně tříměsíčního prcka v kočárku, jeho maminky, babičky až po obě prababičky. Vinotéka nabízí kromě stáčených vín velký výběr domácích pralinek s nejrůznějšími sladkými náplněmi, a také kvalitní francouzské, holandské a české sýry, včetně pikantních kozích a ovčích. Bylo připraveno pohoštění v podobě talířů jednohubek, ale nezdrželi jsme se dlouho, museli jsme si pospíšit, abychom viděli z Úval co nejvíce, než bude vedro. Pro toho, kdo Úvaly zná a delší čas tam nebyl, bude určitě překvapením zrekonstruované a dostavěné nádraží a jeho podchod, vyzdobený kresbami z historie Úval a portréty slavných rodáků. Podchodem jsme se vydali k Prokůpkovu mlýnu na potoce Výmole. Zatímco jsme v rybníku obdivovali želvy a veliké amury, vyprávěl nám Jaroslav o provozu mlýna v dobách, kdy se tu mlelo naplno, ale také o osudech mlynářů a jejich rodin, zejména za války a v poválečném období. Ještě před polednem, dokud se dalo dýchat a neochromilo nás horko, jsme vystoupali lesní cestou, kde po dešti příjemně voněla vlhká zem, na takzvanou „vinici“. Révu na ní nenajdete, dnes je tu pole a okraj lesa je zarostlý listnatými a ovocnými stromy. Dost možná, že tyto staré stromy vysadili před sto lety členové Okrašlovacího spolku v Úvalech, který má ve viničním svahu od roku 2008 opět pamětní desku, připomínající deset let jeho činnosti 1918 – 1928 se sloganem „Po třech stoletích poroby, deset let mladé svobody“. Není tomu tak dávno, co na „vinici“ bývala i skládka. Dnes je zrekultivovaná a při cestě k úvalskému areálu Stonehenge, které je určeno dětem a pro jejich výuku, byla na úpatí kopce vybudována tzv. Rozhledna Vinice, telekomunikační stožár, jehož výstavba byla podmíněna multifunkčním využitím a zpřístupněním rozhledny pro veřejnost, k němuž došlo v červnu 2013. K výstupu na rozhlednu lákal Jaroslav Vorlíček příslibem krásného výhledu do okolí a vyhlášením diskuse k tématům Co je vidět? Když není nic vidět? Proč mám závrať, aniž bych co pil? Zlákat se nechal i jeden pes, který pak ale nemohl dolů. Jeho návrat na zem měl v závěru také šťastný konec a mohli jsme se vydat k místnímu kostelu a odtud na oběd v restauraci Na Dobrým místě.

Po dobrém obědě a zmrzlinovém poháru v cukrárně zamířila naše výprava naproti na náměstí, kde stojí socha Arnošta z Pardubic (1297 – 1364). Úvaly jsou totiž považovány za možné rodiště pražského arcibiskupa. Hned za sochou Arnošta z Pardubic stojí na náměstí rodný dům spisovatelky Marie Majerové, která je čestnou občanskou města. Odtud jsme se vydali po stopách industriálních pamětihodností Úval, k devítiobloukovému viaduktu pro železnici přes údolí potoka

Výmoly, který byl postaven v letech 1844-45 pod vedením inženýra Jana Pernera. První vlak z Olomouce do Prahy projel přes úvalský viadukt, kterému se říká Devět kanálů, dne 20.8.1845. V současné době končí práce na opravách a rekonstrukci viaduktu, který byl navíc i rozšířen pro železniční trať. Naše cesta pokračovala do strmého kopce mezi úvalskými domy, kudy nás kolem svého rodného domku vedl Jaroslav Vorlíček do své sklenářské dílny. Tady jsme si mohli vyzkoušet zařezávání a broušení zrcátek, posedět v příjemném stínu pod pergolou a obdivovat novodobé ručně kreslené fresky na zdech Jaroslavova domu. Opět jsme se setkali s Jaroslavovou rodinou, která pro nás připravila různé druhy kávy podle přání hostů, domácí rybízový koláč, mátovou limonádu a úsměv na rtech. Po tak milém přijetí se nám nechtělo ani loučit. Ale nejmladší tříměsíční člen rodiny už si také zasloužil klid na spaní. Nehledě na to, že někteří z účastníků již spěchali domů. Ti, kdo jsme zůstali, absolvovali jsme zastavení osmé v penzionu U Vinařů, kde měli kromě jiného topinky s liškami na cibuli a másle. A pak už jen kousek na nádraží, ale ještě po cestě krátká zastávka než přijede vlak ve vinotéce u Jitky pro víno a sýry s sebou domů. Ve vlaku jsme se shodli, že v objevování Úval hodláme v budoucnu pokračovat, zvláště při příležitostných akcích, jako je soutěž ve vaření gulášů, kdy například při posledním pořádání bylo možné ochutnat 38 různých provedení guláše. Tak zase někdy příště.

Zuzana Havelková

O. Nytrová a Z.Havelková

03 Radana Šatánková

04 V podchodu pod tratí

06 Skupinka v lese

08 Rybník

09 V lese

11 U rozhledny

13 Po obědě

14 Mistr sklenář

15 Ve vinárně na terase

16 K.Salmonová vypráví1

17 Letní pohoda

1. Ve vinotéce u Jitky. Zleva Květa Salmonová, Jaroslav Vorlíček, PhDr. Olga Nytrová, Lenka Šídová.

2. U Prokůpkova mlýna. Vpředu vlevo Radana Šatánková, vpravo Lenka Šídová, uprostřed zleva Květa Salmonová, Hanka Budzinská, PhDr. Olga Nytrová, v pozadí zleva Jaroslav Novotný, Jaroslav Vorlíček a Michal Stein.

3. U pamětní desky k desátému výročí (1918 – 1928) působení Okrašlovacího spolku v Úvalech. Zleva PhDr. Olga Nytrová, Jaroslav Vorlíček, Jaroslav Novotný, Lenka Šídová, Hanka Budzinská, Zuzana Havelková. V popředí Radana Šatánková.