Kohák, Erazim
- Podrobnosti
- Kategorie: Tvorba členů a hostů
ERAZIM KOHÁK
Životopis autora
Próza
Erazim Kohák Dialog s nocí
Hebce nadchází noc, daleko od elektrického vedení a asfaltovaných silnic, tam, kde se zapomenutá vozová cesta vytrácí v mlází. Noc tu jen zvolna vytlačuje zdráhající se den. Je čas střídání. Jasné světlo letního dne, chladná zeleň a výrazná modř, pozvolna ustupují hluboké panenské tmě. Temnota tiše vrůstá do lesa, prosakuje na mýtinu a proniká do duše, vše usmiřuje, vše hojí, připravuje svět pro nový den. Kdyby nebylo tmy na obnovu duše, lidem by brzy došla konečná zásoba snů. Bez usmíření, bez odpočinku, by křehli a lehce se lámali, jako dubové větývky vysušené ve střídání ročních období. … Daleko od elektrické sítě noc ještě přichází obnovit duši, přichází hluboká, panenská tma mezi uhlíky skomírajícího ohně a hvězdnou klenbou nad hlavou. Noc nadchází hebce, téměř nepozorovaně. Tma se kradmo ukládá do podrostu, pod visuté větve jedlovců a mezi balvany rozvalené hráze; pomalu prosakuje a přikrývá zem. Nad vrcholy stromů je ještě světlo, jen dole při zemi klíny, ostré a jasné v denním světle, teď splývají s odštěpky kůry okolo špalku. Je čas odložit sekyru a kalač, napřímit tělo shrbené celodenní námahou a vzhlédnout od temnoucí země k světlému nebi. … Vůkol je tma, jen bledé nebe nad hlavou dá vyniknout černému krajkoví stromů a zve oči, po celý den připoutané k zemi, aby vzhlédly k nebesům. Marně jsem se snažil zachytit, jak se na nebi pozvolna rozsvěcují hvězdy. Nijak se nerozsvěcují. Jen nejsou - a pak najednou jsou, jako by někdo špendlíkem propíchl nebeskou báň. Mnohokrát jsem pozoroval nebe a věděl přesně předem, kde se objeví první hvězda. Přesto jsem nikdy nespatřil, jak k tomu dochází. Snad jsem na okamžik slevil z pozornosti, snad jen mžikl očima. Jen vím, že jednu chvíli se nad hlavou klene jen tmavnoucí, nenarušené nebe a pak bez přechodu je na něm hvězda, najednou, světlá a jasná. Potom další a další, až se celá divotvorná klenba rozzáří jejich světly. I to je chvíle úžasu, vzácného v našem věku. Hvězdy nenaléhají. Zaplaší je i bílá záře lihové lampy nebo odražený svit neonů. Jen tam, kde lidé dovedou uctít noc, mohou spatřit zázrak hvězdného nebe tak, jak jej viděl autor devatenáctého žalmu, jehož začátek přeložili kraličtí „Nebesa vypravují slávu Boha silného, a dílo rukou jeho obloha zvěstuje“.
Úryvek z knihy Erazima Koháka,The Embers and the Stars (Chicago: University Press) 27-28. Přeložil autor. Uveřejněno ve sborníku Dialog na cestě 2, Praha, Blahoslav 2006