Aktuálně

Divadlo Agadir v Karlíně 21.4.2017

Podrobnosti

Zveřejněno 5. 5. 2017 16:02

02 O. Nytrová uvádí divadlo Agadir

Na strunách naděje - Dvě duše

     V pátek 21. dubna 2017 zavítalo do prostor NO CČSH, Vítkova 13, v Praze 8 v Karlíně divadlo hudby a poezie Agadir z Brna s pořadem Na strunách naděje. Jedná se o víceletý projekt, jenž za finanční podpory Státního fondu kultury České republiky mapuje tvorbu básníků z celého světa, kteří  jsou perzekvováni ve svých zemích nedemokratickými režimy. Mnozí z nich, jejichž verše znějí v rámci různých představení tohoto projektu, jsou vězněni, týráni, někteří z nich zaplatili cenu nejvyšší.  

     Páteční program měl podtitul Dvě duše a představil tvorbu současných běloruských básníků:  Uladzimira Arlova, Andreje Chadanoviče, Valžyny Mortové, Uladyimira Ňakljajeva a Alese Razanava. Vznikl podle stejnojmenné knihy – výboru běloruské poezie - vydané v zahraniční Knihovničce PEN klubu.Výběr sestavila novinářka Maryja Martysevičová. Na překladech se podíleli: Max Ščur, Sjarhej Smatryčenka a Františka Sokolová.

     Představení – scénické čtení - bylo pojato jako „divadlo na divadle“. Maryja Martysevičová, kterou ztvárnila Milena Fucimanová, si pozve svého známého (v podání Petra Kostelníka) domů na návštěvu a nad kávou a vínem si vyprávějí o svých společných přátelích, výše uvedených básnících. V průběhu děje se oba protagonisté proměňují v několik různých postav.

     Básníci, zde nejsou vykresleni jako hrdinové šustící papírem nebo jako kultovní osobnosti, ale  jako lidské bytosti se svými radostmi, bolestmi i chybami a hříšky.

      Dozvěděli jsme se například, že Valžyna Mortová žije v USA, v Baltimoru, kde přednáší poezii na místní univerzitě, že má jihoamerického přítele, který nosí dredy, že měla ráda svoji babičku, jíž věnovala mnoho svých veršů. Andrej Chadanovič rád pije hutný silný čaj. Uladzimir Arlov má metafyzické občanství v litevském Vilnu a často zajde do místní restaurace na jídlo staré Litvy: prasečí uši s hrachovou kaší. Uladymir Ňakljajev vzpomínal společně s Maryjou na návštěvu přátel na venkově, když byl propuštěn z domácího vězení a mohl se pohybovat volně po Bělorusku. Bouřlivák Ales Razanav rád recituje na stole. Nechal nakladatele málem přetisknout náklad své knihy, protože obrázek v záhlaví neodpovídal obrázku na obálce...

     Zkrátka jsou to lidé, kteří by mohli být přáteli leckoho z nás. Jen mají citlivější duše a reflektují politické a společenské dění ve své zemi a nebojí se věci a situace nazývat pravými jmény. Své postřehy zašifrovali do kódu poezie a neohroženě ji prezentují a stojí si pevně za svým. Některým z nich se dostalo za jejich literární činnost mezinárodního uznání. Např. Uladzimir Arlov obdržel v roce 2010 polskou cenu Evropský básník svobody za knihu Trajekt přes La Manche.

     Ve verších všech básníků se objevují existenciální motivy, hodně metafor, ale hlavně  humor ve škále od laskavého přes ironický až sarkastický, jak je patrné z ukázek básně Valžyny Mortové Továrna na slzy.

A zase dle roční zprávy nejlepších výsledků dosáhla továrna na slzy.

Zatímco ministerstvo dopravy sešlapávalo podpatky,

zatímco ministerstvo srdečních záležitostí hysterčilo,

továrna na slzy pracovala po nocích. 

Dokonce o svátcích vytvářela pracovní rekordy

….

Fotografie pracovníků roku vyvěsili slavnostně na zeď pláče.

Jsem invalida práce hrdinské továrny na slzy,

mám na očích mozoly, mám zlomené líce.

Dostávám mzdu za výrobky, které produkuji

jsem šťastná za to, co mám.

     Nedílnou součástí představení byla i scénická hudba, kterou složil vedoucí divadla Agadir Ondřej Fuciman. Hudba  zde nebyla jen jako pouhý doplněk či vycpávka, ale dramaticky dokreslovala děj. Autor ji sám interpretoval na klavír společně s flétnistou Vítem Procházkou.

     A proč se pořad jmenuje i kniha jmenuje Dvě duše. To vysvětluje postava Maryje Martysevičové: „Běloruština má dva systémy pravopisu, dva jazyky. Takovou směs běloruštiny a ruštiny zvanou trasjanka a pak klasickou běloruštinu, dvě estetiky, dvě literatury – oficiální a tradiční...“

    Po představení následovala beseda mezi účinkujícími a diváky. Přišel i vzácný host, jeden z překladatelů, pan Max Ščur. 

    Diváci si mohli zakoupit i CD s rozšířenou verzí právě proběhlého představení či si vybrat CD s tvorbou jiných básníků z dlouhého seznamu, jejichž dílo Agadir inscenoval.

Škoda jen, že si v chladném dubnovém pátečním odpoledni nenašlo více lidí čas na cestu do Karlína, ale ti, co přišli, odcházeli velice spokojeni, neboť členové divadla  Agadir, které vystupovalo v prostorách karlínské NO již potřetí, odvedli jako vždy profesionální výkon. Hlavně je však oslovila běloruská poezie, které všichni dobře rozuměli, protože jsme si  prožili podobné zkušenosti. 

                                                                            Květoslava Salmonová

                                                                            LDK Dialog na cestě

01 Zasedací síň se mění v divadlo

Dvě divačky

03 M. Fucimanová představuje projekt Na strunách naděje

04 M. Fucimahová alias M.Martysevičová zve na setkání s běloruskými básníky

05 kteří jsou vnímaví nebojácní

06 ale i hraví a ironičtí

07 někdy i bouřliváci

09 P. Kostelník a M. Fucimanová hrají více postav

11 O. Fuciman klavír a V. Procházka flétna v akci

12 Pohled do diváků

10 Nedílnou součástí představení je hudba O. Fucimana

11 O. Fuciman klavír a V. Procházka flétna v akci

13 Mladá generace v publiku

14 Zavítal vzácný host překladatel M. Śčur

15 Představení se povedlo

16 Divadlo Agadir se svými diváky

 

17 Na shledanou příště