Svoboda, Zdeněk
- Podrobnosti
- Kategorie: Tvorba členů a hostů
Zdeněk Svoboda: Prastará znamení
Dala by se spočítat
na prstech jedné ruky
Ale vyjadřují
to
nejpodstatnější z podstatného
I kdybychom je
přeškrtali
vymazali
vysekali
objeví se znova
na nebi
na hladině
studánky
v trávě
kdekoliv
A pokud svět světem stojí
budou
chránit
před smrtí zapomenutí
nenahraditelná praslova
Zrození Smrt Víra
Naděje Láska
Do země pohřbených nadějí
Do země
pohřbených nadějí
vede cesta jen v hrůze nalezitelná
do země posledních
vzdechů
do země dýmu
v nějž se změnily
vlasy oči ústa mozky
do
země
kde si stíny větví
šeptají básně nikdy nenapsané
kde na pahýlech
tužeb
visí obrazy nikdy nenamalované
kde v oblačných sálech
zní hudba
nikdy nezaznamenaná
a kde v zahradách snů
stojí sochy nikdy
nestvořené
Do země pohřbených nadějí
vede cesta jen v hrůze nalezitelná
a nenalezitelná odtamtud
A proto jsme
chudí
Drž se naděje
Hory nebe potrhaly
Padá sníh
Nesmíš zbloudit na pěšinách
zavátých
Povede tě domů
věrnástálice
Uvidí ji ten kdo touží
vrátit se
Nedbej nic že v cestě leží
kamení
To tak bývá Poutníci jsme
znavení
a náš svět
je často sněhem
zavátý
Díky Bože za ty věčné
návraty
Drž se
naděje i proti
naději
Domov je už za
poslední
závějí
Lepší možnost
Jiřímu Kabíčkovi
Když ho dopadli
řekli mu:
Nepřijmeš-li naši víru
setneme ti hlavu
a vystavíme ji v koši
na městské bráně
A když ji přijmu?
zeptal se
Pak ti setneme hlavu
ale pohřbíme ji
spolu s tvým tělem
Zvolil tu lepší
možnost
Poezie Vánoc
Poezie Vánoc
Mnoho poezie
Vánoc
Příliš mnoho poezie Vánoc
takže jsme dokonale zapomněli
že promodralé lidské dítě
se položilo do rukou světa studeného
jako kamenná vlhká podlaha chléva
Ta společnost
Vypadala zprvu
že není k zahození
ta společnost
Teď je pootevřeným víkem
vidět do kontejnerové rakve
Leží tam bezduchá
Zahodila sebe samu
ta společnost
ze sbírky Stesky a rozbřesky, Brněnská diecéze CČSH,
2008