dialog1.jpgdialog2.jpg

Aktuálně

Poezie proti chaosu: fotoreportáž

Část účinkujících
Část účinkujících

Poezie proti chaosu je název poetického matiné v NO v Karlíně, které se konalo v rámci celorepublikového 17. ročníku Dne poezie. Setkání literárních tvůrců probíhalo v sobotu 14. 11. od 14 do 19 hodin. Sešly se více než čtyři desítky básníků a diváků. Zastoupeni byli autoři z Pražského klubu spisovatelů, vedeného Olgou Nytrovou, ale i hosté mimopražští.

Představili se např. Zita Malaníková z Brna, která obdržela Mobelovu cenu za poezii a Petr Petříček z Hořovic, též nositel Mobelovy ceny. Z jižních Čech dorazil Tomáš Hájek. Mezi účinkujícími nescházely členky naší místní NO a Dialogu na cestě. Z Prahy 5 přijela třiadevadesátiletá křesťanská básnířka Helena Pechlátová, která sklidila všeobecný obdiv pro svou svěžest a paměť. Vlastní báseň přednesla i herečka Olga Schmidtová, které by mělo být za dva měsíce devadesát. Vícegenerační setkání bylo příjemné a diskuse o tvorbě a poezii pokračovaly i po skončení programu. 

Olga Nytrová

 

J. Schnerch a P. Petříček
J. Schnerch a P. Petříček

 

Radana Šatánková s maminkou
Radana Šatánková s maminkou

Recitující H. Pechlátové je 93 let
Recitující H. Pechlátové je 93 let

Fotografuje hudebník Jiří Šámal
Fotografuje hudebník Jiří Šámal

Petr Petříček, nositel Mobelovy ceny
Petr Petříček, nositel Mobelovy ceny

Spokojená M. Hlasivcová
Spokojená M. Hlasivcová

Rodiče básnířky R. Šatánkové
Rodiče básnířky R. Šatánkové

O.Nytrová a pan Šatánek
O.Nytrová a pan Šatánek

Fejeton J. Kořánové
Fejeton J. Kořánové

Přednáší Martina Koubová
Přednáší Martina Koubová

Olga Nytrová se svými verši
Olga Nytrová se svými verši

Lenka Šídová
Lenka Šídová

Tati, pojď už domů
Tati, pojď už domů

Svými humornými přiběhy nás pobavil Jaroslav Vorlíček
Svými humornými přiběhy nás pobavil Jaroslav Vorlíček

Úvodní esej Olgy Nytrové:

Poezie proti chaosu

Již od antiky je znám pojem harmonie. Člověk se obvykle necítí dobře v chaosu, ale hledá řád, touží po harmonii. Prožíváme stres, život je náročný v soukromí i v profesní oblasti a jsme neustále „pod proudem“. Jednu z možností jak stresu čelit představuje poezie, která je dávnou součástí lidské kultury. Rozpoznáváme v ní rytmus, až zaklínání a proroctví. Ona přichází ne tajemství odhalit, ale na tajemství upozornit. Ve verších někdy vnímáme magické síly, je osloveno naše nitro. Pociťujeme tvůrčí hravost a uvědomujeme si, že hra má prýštivé bohatství a nevyčerpatelný půvab. Kolik je tu duhových odstínů, tónů, barev.

Vysoká hra ducha má hodně do sebe.  Filosof Eugen Fink tvrdí, že každá hra má svůj „spolulidský horizont“ a konstatuje: „nevzedme se snad vlna přebytku života do srdce každého živoucího stvoření?“ Zajímavě tak vyjadřuje ono „těkání ve vzdušné říši fantazie“. Hrajeme si a hledáme oázu štěstí a klidu, toužíme po harmonii. Pátráme po ostrovech odpočinku, ale i po místech plných ztajené síly.

Básnické metafory v nás vzbuzují úžas. Bývá to geniální propojení různých významových polí.  Metafora je silou obraznosti. Filosof a esejista Ortega y Gasset, jenž je pravým mistrem jazyka, dokázal tento literární prostředek popsat právě za pomoci metafor samých: „Metafora je nejplodnější lidská schopnost. Její účinnost dosahuje hranice Boží tvorby a je jakoby nástrojem tvorby, který Bůh zapomněl v jednom ze svých stvoření. Jako když roztržitý chirurg nechá svůj instrument v břiše operovaného.“

Čteme-li Ortegova slova, připadáme si, jako bychom sami šli po stopě stvoření, k jeho zřídlu. Dokonale na této ukázce vnímáme, že skutečný básník dokáže věci vyslovit jiným, jaksi více „magickým“ jazykem. Na tomto místě bych ráda uvedla, že výrazná metafora může oslovit i čtenáře, který se běžně uměleckými žánry nezabývá. A tak se můžeme dočíst v knize Jak dobře mluvit, že v jednom zahraničním časopise se před lety objevilo v článku obrazné přirovnání: „Ručičky hodin se uzavíraly jako ostří nůžek na půlnoci, aby odkrojily další jeden den.“ Hned v dalších dnech se ozvalo několik set čtenářů, které tato metafora tak zaujala, že neváhali a vydavateli listu napsali.

Zajímavé metafory samozřejmě nalezneme i u českých autorů, kteří využívají bohatství naší mateřštiny. Petr Král v básni Torzo píše: „Slunce za oknem / otvíralo dům / nikam.“ Autor tady personifikuje a zajímavě propojuje abstrakta a konkréta. Pojem nasvítí jiný pojem, když se s ním ocitne pospolu v obrazném pojmenování. A Jiří Studený v Antologii české poezie nabízí: „Chvíli to potrvá / než rozdrobený měsíc / doroste zpátky do stříbrné hostie, / než se z tvých mělkých očí/znovu napije...“

         Olga Nytrová

Powered by PD CČSH