Aktuálně

Setkání Pražského klubu spisovatelů 16. 5.: MUDr. Jan Cimický

Podrobnosti

Zveřejněno 5. 5. 2017 17:49

Setkání Pražského klubu spisovatelů v Karlíně, 16.5.2017

V květnu byl do Karlína pozván MUDr. Jan Cimický, CSc. Celý večer moderovala a hosta i uvedla Olga Nytrová. S nadšením jsem sledovala obě výrazné osobnosti, jak se během večera krásně doplňovaly. Oba obdařeni citlivým a podmanivým hlasem, se kterým umějí mistrovsky kouzlit. Pan doktor ho využívá nejen ve své praxi v rozhovorech s pacienty, ale stejně jako doktorka filosofie Olga i k předčítání poezie či prózy. Začali povídáním o centru duševní pohody Modrá laguna, kterou založil pan Cimický. Chtěl, aby to bylo místo co nejvíce podobné normálnímu životu, a ne klasické zdravotnické zařízení. A to se mu, jak potvrdila Olga, která se tam byla podívat, opravdu povedlo.

A povedl se i celý večer. Nejdříve Olga přečetla bibliografii pana Cimického. Co kdo napsal a kolik cen dostal, je důležité. Ale pro mne ještě podstatnější je, jaký je to člověk. A i proto máme to naše setkávání, kde se nám všichni otevírají a my můžeme zlehounka nahlédnout tam, kam se běžně nevidí. Tuhle příležitost jsme naplno využili. Náš host vyprávěl o začátcích svého psaní. Měl touhu napsat o první lásce tak, aby to bylo jiné. Já vím, chtělo se mi zvolat, také jsem to prožila, když mi bylo čtrnáct. Ale já jsem, na rozdíl od pana doktora, s psaním nepokračovala. On byl velmi aktivní, v téže době se zúčastnil soutěže ČT o písničku pro děti. Napsal text a spolužák Jirka Lamberk hudbu. A televize jim ji vzala a odvysílala! To je naplnilo nadšením, a tak své čtyři písničky předložili tehdejšímu ideálu, Josefu Zímovi. A ten jim dokonce věnoval dvě odpoledne u piana. V patnácti letech chtěl Jan Cimický dělat kabaretní divadlo. Společně jsme se zasmáli při povídání o jejich prvním představení Krása vesmírná, o Divadélku v suterénu i o historkách s Marií Majerovou. Naslouchali jsme vyprávění o společném setkávání s Jaroslavem Seifertem a Františkem Hrubínem.

V další části večera nám pan Cimický procítěně a zpaměti recitoval své básně. V jeho přednesu se snoubila citlivost, jemnost a divadelnost. Bylo to působivé. A na náš nadšený potlesk reagoval slovy: „Paměť už není, co bývalo…“ Souhlasila jsem i s jeho následujícími slovy: „Básně se mají poslouchat, ne vysvětlovat…“

Pak nám povídal o své práci. Psychiatrie je velmi těžký osud. Někdy nemůže pacientům pomoci, denně vyslechne třeba dvacet osudů. Smutných. Poznali jsme, že už i tónem svého hlasu dává nemocným naději. To patří k jeho profesi. Snaží se pacientům nechat i část jejich vnitřní svobody. Například jim povolí k lékům sklenku vína. Psaním se pak odreaguje. V něm může, na rozdíl od skutečného života, lidské osudy měnit a zasahovat do nich.

V poslední části večera nám pan Cimický přečetl i svou prózu: O prezidentovi, který vypadl z vlaku. Bavili jsme se všichni naplno. Na závěr se Olga pana doktora zeptala, co potřebuje k psaní? Čas, odpověděl. Uděluje si totiž psaní za odměnu.

Následovala debata se spoustou dotazů. Povídali jsme si o spoluzodpovědnosti pacienta za své zdraví, o důležitosti víry v lékaře. A povídání sklouzlo, jak jinak, i k současnému trendu mladých, být singl. O tom, zda je to zbabělost a neochota riskovat vztah. A posléze se většina zlobila na dnešní mladou generaci, na její povrchnost. Nic nového pod sluncem, pomyslela jsem si. Co svět světem stojí, starší generace vždy kritizovala mladé. Tak to bylo, je a bude. Já, i když jim občas nerozumím, se na ně ale nezlobím. Vždyť jsou naším pokračováním, naší nadějí. Jen nesmím zapomenout koupit lístky do Rokoka na hru Premiéra mládí, kterou nám pan Cimický doporučil. Přeložil ji z francouzštiny. Půjdeme společně s kamarádkou, kterou jsem vzala i na dnešní večer. Odcházíme spokojené a nabité dojmy. A obě se těšíme, že si atmosféru večera prodloužíme i na divadelním představení.

Ing.Monika Knězková

členka Pražského klubu spisovatelů při Obci spisovatelů

MUDr. Jan Cimický CSc. (1948) 

Zasvětil život psychiatrii, zároveň je znám jako vynikající prozaik, básník, překladatel, dramaturg a scenárista. Jeho lékařská specializace a obsáhlá literární a dramatická tvorba se vzájemně inspiračně a motivicky prostupují. Po dlouholetém primariátu v Psychiatrické léčebně v Bohnicích otevřel v Praze soukromé Centrum duševní pohody Modrá laguna, kde působí jako primář a hlavní ošetřující lékař. 

I pro laiky je jeho medicínská pověst pojmem, získal si věhlas jako popularizátor oboru a duchaplný šiřitel osvěty. Posluchači rozhlasu ho znají z řady pravidelných populárně vědeckých pořadů (Mikrofórum, Rádio na polštář), diváci televize si ho spojují s poradnou Co mám dělat, když… Velký úspěch slavily jeho relaxační kazety. Je čestným předsedou České sekce Mezinárodní organizace autorů dobrodružné a detektivní literatury (AIEP), členem Obce spisovatelů ČR, členem Psychiatrické a akupunkturní společnosti J. E. Purkyně a Francouzské psychiatrické společnosti (FIFP). Publikuje od časného mládí; jeho obdivuhodnou bibliografii nalezneme např. na internetových adresách:

 http://modra-laguna.cz/Bibliografie.html  http://www.slovnikceskeliteratury.cz/showContent.jsp?docId=1213