Aktuálně
Setkání 3. věku 27. 2. Postopách K. H. Borovského do Brixenu, přednáší Marie Žižková
- Podrobnosti
- Zveřejněno 8. 2. 2018 15:00
01 V. Strachota M. Žižková a O.Nytrová
Po stopách K. H. Borovského se Mgr. Marie Žižková vydává již řadu let, i když si hned v úvodu přednášky posteskla, že její cesty musely dlouhou dobu končit u hranic. V první části přiblížila Havlíčkovy životní osudy, studia, přátelství, vývoj jeho názorů a postojů na soudobý život v Čechách i za hranicemi, které tehdy vlastenci diskutovali.
Za svého života byl Havlíček v zorném úhlu tajné policie velmi často, snad kromě období jeho působení v Pražských novinách. Po revoluci 1848 se tento tlak na něj obnovil a zesílil. Po soudních sporech o porušení tiskového zákona, které Havlíček vyhrál, dostává v roce 1851 ministr Bach povolení císaře Franze Josefa I. k deportaci Havlíčka do Brixenu v jižním Tyrolsku. A tak 16. prosince 1851 přichází k Halíčkovým mezi druhou a třetí hodinou ranní policie v čele s komisařem Franzem Dederou. Cesta byla zajímavá z řady důvodů. Havlíček dostal i příležitost k útěku, kterou odmítl. Také se splašili koně a převrhl kočár, a byl to právě Havlíček, kdo nakonec koně zastavil. Do Brixenu později přijela i nemocná manželka Julie s dcerou Zdeňkou. Ani hmotnou nouzí rodina netrpěla. Nicméně Havlíček byl jako básník, satirik, novinář a politik nadobro umlčen.
Přednášku Mgr. Marie Žižkové doprovázel projekcí fotografií, korespondence a perokreseb Ing. Václav Strachota.
Připravil literárně dramatický klub Dialog na cestě pod vedením PhDr. Olgy Nytrové ve spolupráci s Církví československou husitskou a Městskou částí Praha 8, pod patronací Pražského klubu spisovatelů při Obci spisovatelů.
Mgr. Zuzana Havelková
Karel Havlíček Borovský – životopis
Karel Havlíček se narodil 31. října 1828 v Borové u Přibyslavi. Zde navázal krásné přátelství s P. Janem Brůžkem a začal chodit do školy. Aby mohl studovat, odchází do tzv. normální školy do Jihlavy, po roce začíná studovat v Německém Brodě na gymnáziu. Sem se stěhuje celá rodina, aby synové mohli studovat. Po absolutoriu odchází studovat do Prahy filozofii, uzavírá celoživotní přátelství, s přáteli podniká pěší výlety. Cílem nejsou romantické památky Čech, ale setkává se s prostými lidmi a hovoří s nimi.Touha působit na lidi ho vede ke studiu v arcibiskupském semináři. Brzy vystřízliví a za prohřešky a nedostatečné známky je po roce propuštěn. Chce učit. Na doporučení P. J. Šafaříka se stává domácím učitelem v rodině ruského profesora v Moskvě.
Obrazy z Rus, příspěvky, které psal do České včely, hovoří o rozčarování ruskou realitou i slavjanofilstvím. Začíná psát epigramy i Křest sv. Vladimíra. Vrací se domů, umírá mu otec. Zůstává v Německém Brodě s matkou, pořádá české ochotnické divadlo. Odchází do Prahy, stává se šéfredaktorem Pražských novin. Stýká se s českými vlastenci. Jeho články oslovují i venkov, je velmi populární. V revolučním roce 1848 zakládá Národní noviny, stává se krátce poslancem. Nástup nového císaře Františka Josefa a ministra Alexandra Bacha zasáhne Havlíčka soudy o porušení tiskového zákona. Odchází do Kutné Hory, vydává časopis Slovan, znovu je obžalován, soud opět vyhraje. Ukončí novinářskou činnost, stěhuje se do Německého Brodu. V noci 16. prosince 1851 je Havlíček zatčen a komisař Franz Dedera ho odváží do Brixenu. Cestu se všemi peripetiemi brilantně vylíčil v Tyrolských elegiích. Možnosti útěku během cesty nevyužil, věřil ve spravedlnost.
Život v brixenském vyhnanství nebyl těžký. Byl hmotně zajištěn, později za ním přijíždí manželka Julie s dcerou Zdeňkou. Jezdí na výlety v okolí, do lázní. Přesto se Juliin zdravotní stav zhorší a po návratu z Brixenu umírá. Havlíčkovo vyhnanství končí za slib ukončení žurnalistiky, 12. května1855 se vrací do Prahy, pak do Brodu. Zhoršení zdravotního stavu nevyřeší ani pobyt v lázních ve Šternberku u Smečna a Karel Havlíček Borovský umírá 29. července 1856 v Praze. Je pohřben na Olšanských hřbitovech. Smutný byl i osud dcery Zdenky. Ta umírá ve 24 letech na stejnou nemoc jako její rodiče.
Mgr. Marie Žižková
02 Přednášející Mgr. Marie Žižková
04 Zasedací místnost se zaplnila
05 V. Strachota promítá fotografie M. Žižkové
 |
| 06 Středoškolská profesorka má K. H. Borovského velmi ráda |
 |
| 08 Část publika |
 |
| 10 Pohled do sálku |
 |
| 11 ses. Eva Bokrová |
 |
| 12 O. Nytrová děkuje za přednášku |
 |
| 13 Závěrečná skupinka v Karlíně |
 |
| 14 Obměna závěrečné skupinky |