dialog1.jpgdialog2.jpg

Aktuálně

O. Nytrová, V. Strachota: Odlévání zvonu slova v Karlíně

Odlévání zvonu slova v Karlíně

((Perex))

Drahá Olgo,

i z mého pohledu musím povědět, že mi bylo mezi vámi krásně. Říká se, že umělci obecně na sebe žárlí a nejsou vstřícní jeden ke druhému, ale u vás „husitů“ jsem vždycky vnímala právě velkou vstřícnost, duchovní blízkost. Nejde o obdiv, ale o úctu k práci, k dílu jednoho každého. Za to velice děkuji – a to nejen za sebe. Věřím, že takový přístup je povzbuzující, inspirující. V takovém prostředí ani není divu, že vzniká tak krásná, čistá, lidsky i umělecky pravdivá poezie, jakou nacházím ve Tvých verších, ale i ve verších paní Markéty a paní Květoslavy. Vyvěrá tam u vás opravdu čistý a občerstvující pramen. Prosím, předej moje díky všem.

Milena

Počátkem ledna se v kapli NO CČSH Praha 8 – Karlín, Vítkova 13 uskutečnilo jedno z dalších zajímavých literárních setkání. Hostem Pražského klubu spisovatelů, Dialogu na cestě a NO CČSH se stala Milena Fucimanová. Je zakladatelkou a dramaturgyní divadla hudby a poezie Agadir, básnířkou, autorkou řady románů a povídek, pedagožkou a literární recenzentkou. V karlínské NO představila doktorka Fucimanová svou poslední básnickou sbírku Nezabíjejte toho krocana, a dále vybrané verše Květoslavy Salmonové, Markéty Hlasivcové a Olgy Nytrové. Na úvod básnířka zajímavě promluvila o úloze umění a poezie:

„Kdybych řekla, že jsem tady proto, abych vám přiblížila poezii své přítelkyně, mohlo by to být trošku nebezpečné. Já aspoň na tyto věci mám takový trošku citlivý dotekový aparát. Aby to prostě nevypadalo, že si kamarádky pochlebují a vzájemně si budou říkat, jak jsou dobré. Samozřejmě, že za přátelství jsem velmi vděčná. Především však musím říci, že ani nejlepší přítelkyni bych nikdy neuváděla poezii, která není kvalitní. Chci, abyste věděli, že tu nejsem z kamarádství, ale proto, že poezie, kterou budu tady číst, je velice dobrá. A o to mi jde. Zde v kapli jsem byla už několikrát, i v chrámu jsme vystupovali opakovaně. Víte, já jsem citlivá na místa, kde se poezie nebo cokoliv takového krásného děje, protože věřím, že jsou určitá místa skutečně produchovnělá.

Neustále recenzuji poezii českou, slovenskou i světovou. A už se mi začalo zdát při čtení některých básnických sbírek, že se vytrácí to, co poezie skutečně je. Poezie je čtvrtou dimenzí. Pokud to člověk neví a splete si ten zvláštní chrám fantazie s nějakou hrou „lego tři dé“, pak vytváří cosi plytkého. Něco, co je takzvaně sebestředné, bez návaznosti na cokoli. A pak se najednou setkáte s básněmi, o nichž neříkám, „líbí se nebo nelíbí“, ale které oslovují.

Myslím si, že umění je velmi těžko zvažitelné. Není to exaktní věc, že byste ji mohli zvážit, změřit. Jediný měřítkem je, zda vás inspiruje. Pokud vás k ničemu nedovede – ani k polemice – a neprobudí ve vás touhu, ani chuť a schopnost se vyjádřit stejně nebo podobně, tak je to umění v uvozovkách a je hluché.“

Potom si již plná karlínská zasedací síň spokojeně vychutnala poezii čtyř autorek v působivém podání charismatické Mileny Fucimanové a na závěr ji odměnila uznalým potleskem.

PhDr. Olga Nytrová a Ing. Václav Strachota

Záznam pořadu naleznete pod odkazem Dialog na cestě na YouTube.

Powered by PD CČSH