dialog1.jpgdialog2.jpg

Aktuálně

Bohumil Ždichynec: T. G. Masaryk a K. Čapek k dnešku

T. G. MASARYK A K. ČAPEK K DNEŠKU

Bohumil Ždichynec

Filozof Jan Patočka napsal už rok po smrti T. G. M., že „Tomáš Garrigue Masaryk by měl být životním problémem každého myslícího Čecha“.

21. listopadu 2019 pravnučka Tomáše Garrigua Masaryka, jediná žijící zástupkyně rodu Masaryků, vysadila v pražské botanické zahradě v Tróji na jeho paměť v rámci projektu Kořeny osobností dub letní. Zasazený 100. památný strom, kultivar Salfast, vznikl spojením dvou starších forem – po jedné zdědil vzpřímený, po druhé rychlý růst. Dá se tušit, že z něho vyroste mohutný pyramidální dub. Není toto podobenství symbolickým odkazem T. G. M. národu? Ztratí-li národ své kořeny, ztrácí sebe. Jak by dnes ve svých hovorech odpověděli vlastními slovy prezident T. G. M. a spisovatel Karel Čapek?

K. Č.: „Každý může říci: ‚V nás žije veliký odkaz Husův,‘ – ale kdo z vás může říci: ‚Ve mně žije veliký odkaz Husův?‘ Můžeme být mravní ve světě, jehož jsme součástí?“

T. G. M.: „Česká reformace byla mravní par excellence. Bránit pravdu až do smrti, to je velké naučení Husovo z jeho života.“

K. Č.: „Halo, vy lidé! Zachovejte klid. Nemáme vůči vám nepřátelských úmyslů. Potřebujeme jenom víc vody, víc břehů, víc mělčin pro svůj život. Je nás příliš mnoho. Už pro nás není místa na vašich březích. Proto musíme odbourat vaše pevniny,“ napsal jsem už v roce 1936 ve Válce s mloky. „Opakují se dějiny v jiné podobě..? Humanita narazila na strop. Nevíme, co s ní. Máme být nekonečně humánní k sebezničení?

T. G. M.: „Když se Edmund Husserl v knize Krize evropských věd ptá, proč mohlo dojít k tak hluboké krizi evropského lidství, mohl by najít odpověď v mé práci Sebevražda jako hromadný společenský jev moderní civilizace (1879). Úpadek kultury bytí není ryze český problém. A dnes? V roce 2020, jde o civilizační problém celosvětový.“

K. Č.: „Snad to, co chci říci, říkám za řadu jiných: za mnohé z těch, kteří nejsou politiky, nýbrž jenom občany; kteří snad jsou nebo byli dosti špatnými straníky, protože se snaží být co možná dobrými občany. Je nás dost, kdo necháváme politiku jiným, protože děláme něco jiného; děláme svou práci a věříme, že to nejlepší, co můžeme, vydáváme všem právě ve svém povolání. Není to politická netečnost; říkáme-li, že chceme mít pokoj od politiky, znamená to něco velmi vážného: že chceme, aby politika byla v pořádku; aby nás neotravovala nad našimi pracovními stoly; aby nás neponižovala,“ napsal jsem v roce 1925 v článku Politikum. „V roce 2020 se pod ten text mohu znovu podepsat.“

T. G. M.: “Život měříme příliš jednostranně; podle jeho délky a ne podle jeho velikosti. Myslíme víc na to, jak život prodloužit, než na to, jak ho opravdu naplnit. Mnoho lidí se bojí smrti, ale nedělají si nic z toho, že sami a mnoho jiných žijí jen položivotem, bez obsahu, bez lásky, bez radosti. Generační zkušenost se postupem času vytrácí a opakujeme stejné chyby.“

K. Č.: „Myslel jsem na dobrého doktora, zatímco celý svět mluvil o hospodářské krizi, národních expanzích a budoucí válce. Nemohl jsem se plně ztotožnit se svým doktorem, protože i já – ačkoliv se to patrně na spisovatelích nežádá – jsem byl a jsem stále pln starostí o to, co hrozí lidskému světu. Tož pravda, nemohu celkem nijak odvracet, co ohrožuje lidskou civilizaci; ale alespoň nemohu se na to nedívat a nemyslet na to skoro ustavičně.“

T. G. M.: „Zakládám demokracii na lásce – na lásce a spravedlnosti, jež je matematikou lásky, a na přesvědčení, že máme na světě pomáhat k uskutečňování řádu Božího, k synergii s

vůlí Boží. Budoucnost patří střízlivým, totiž těm, kteří se rozhodli pro vyšší, mravnější světový názor a způsob života. Státy se udržují těmi idejemi, ze kterých se zrodily.“

K.Č.: „Je potřeba tolerance mezi národy, zachování vlastní identity jako tvořivý prvek identity společné. Problém stává se zavitější, ptáme-li se, zdali a jak se národní charakter v různých dobách mění, a jsou-li nějaké charakteristické vlastnosti, které zůstávají neměnné.“

T. G. M.: „Tož demokracii bychom už měli, teď ještě nějaké ty demokraty. Mravnost je poměr člověka k člověku. Z dnešního pohledu – místo demokratů budeme mít časem jenom roboty.“

K. Č.: „Umělé bytosti podobné člověku R.U.R. (Rossumovi univerzální roboti) se poprvé na světové scéně objevili roku 1921 v mé divadelní hře. ‚Já nevím,‘ řekl jsem tehdy bratrovi, ‚jak mám ty umělé dělníky nazvat. Řekl bych jim laboři, ale připadá mně to nějak papírové.‘ ‚Tak jim řekni roboti,‘ zamumlal Josef se štětcem v ústech. A bylo to.“

T. G. M.: „Čapku, dějiny neskončily, pokračují. Asi jste tehdy netušil, že jste geniální vizionář. Ale ve 21. století se civilizace dále vyvíjí. Až dosáhne kulminačního bodu, nelze vyloučit, že roboti v masce lidí ovládnou svět.“

Powered by PD CČSH