Aktuálně

Flieglova_cteme

Podrobnosti

Zveřejněno 30. 11. -0001 1:00

O nás Řekli o nás Kde nás najdete  Členové a hosté Aktuální program

Výtvarná dílna

Literární dílna

Biblická dílna

Tvorba členů a hostů

Rozhovory

Archiv akcí

PhDr. Anna Flieglová   Kniha – neodmyslitelná součást mého života Chcete zmoudřet ? Můj ty světe -otevřete knihu – čtěte ! (Jiří Žáček z Encyklopedie pro žáčky)

Od dětství mne knížky provázejí z domova, čichání k potištěnému papíru bylo mou vášní – laskavý hlas maminky, babičky i tatínka a jejich ruce otáčely stránkami knížek s tolikerou krásou písmen a obrázků. A což teprve maminčin doprovod do pojízdného bibliobusu v obci, kdy očekávající pan knihovník v knižním labyrintu vše našel, obřadně a nadšeně nám předal a maminka mu nosila ze zahrádky libeček, koření do polévky a on nám pak mával ze dveří bibliobusu... Byla jsem dítě pokřtěné arcibiskupským knihovníkem otcem F. Vernerem, snad i to předznamenalo moji pozdější profesi knihovnice. Nejmilejší knihou dětských let byl pro mne Louskáček a myší král E.T. A. Hoffmanna, asi z důvodu, že se jeho obsah odehrává ve vánočním požehnaném čase a že stojí výrazně proti sobě postavena poctivost, čestnost, upřímnost a ochrana, na druhé straně zpupnost, moc, agresivita, zlo a boj. Pak přišly školy. “Nemilovat knihy je nemilovat moudrost... Knihami se mnozí učení stávají učenými i mimo školu, bez knih pak nikdo učeným nebývá ani ve škole; jestliže milujeme školy, milujeme také knihy, duše škol“, sdílím s J. A. Komenským a s K. H. Borovským lze souhlasně vyjádřit, že „knihovna je škola, a to škola pro mládež i pro dospělé, škola všestranná, kde vyučuje mnoho moudrých učitelů“. - Z knih pramení vzdělání – je třeba se však naučit číst mezi řádky, vidět za mrtvými literami živého spisovatele, jak píše František Halas: „Ta bdělá vážnost nad přípravou slova ty čtoucí zdali víš, že z nesmírna se slovo klová a roste jak s ním zacházíš“. V mé dospělosti mne potěšuje kromě četby Bible, slov a úvah Matky Terezy, M. Gándhího, A. Schweitzera i dalších duchovních osobností, česká poezie, zvláště našich nadaných básníků, jimiž byli např. J. V. Sládek, Jan Neruda, Antonín Sova, František Halas, Jan Zahradníček, Václav Renč, Miroslav Florian a mnozí další. Ke čtení máme být vedeni rodiči – dům bez knih by zůstával i při nejlepším vybavení jako tělo bez duše, prázdný, duchovně chudý – lze říci, že by z něj vzešly duševně ochuzení lidé. - Však přicházejí strázně života, člověk oplakavá ztrátu bližních, cítí nekonečné zklamání z nespravedlnosti, křivdy, vypořádává se se svými pochybeními, vinami – a tu se zadívá na mlčenlivé společníky – pravé, věrné přátele na regálech knihoven a ptá se v duchu: „Pomůže některá?“ A hle: zjistí, že když sáhne a rozhoduje se, že mu určitá kniha pro daný okamžik jde sama vstříc, za nic ho nekárá, neubližuje, ale pokorně vede svou moudrostí .– Však nejcennější je pro mne ta kniha či slovo, které mi někdo předá, když je mi velmi úzko, a pak slova či úvahy, které vytvořím, napíši sama, a když je někdo ze zástupců tisku otiskne i pro ostatní čtenáře, teprve to mi přináší pravou radost. Z toho plyne, že nejcennější knihou by měl být pro každého z nás náš vlastní život, zázrak a dar Boží. V úzkém slova smyslu trvá, když žijeme v tomto světě, však písmem – v knihách žijí naše myšlenky po věky. Tak nás knihy vedou obloukem zpět k člověku, k jeho nesmrtelné duši. Neztraťme schopnost psát a snahu potěšovat druhé (dopisy či deníky apod.). Vždyť básník Antonín Sova nám vzkazuje z věčnosti „jen jedno slovo najít v pravý čas a uzdravit jím k smrti smutnou duši. Najíti, za horou, když někdo čeká nás, a uhodnout, kde srdce skrývá se a buší.“ Proto myslím, že prostřednictvím knih hledáme stále lidi, jež bychom měli rádi a jimž by bylo v našem společenství dobře. PhDr. Anna Flieglová, Praha 30. 9. 2010

flieglova_cteme

Ranní modlitba Mahátma Gándhího Chci setrvat v pravdě. Nechci ustoupit před žádnou nespravedlností. Chci být svobodný od strachu. Nechci užívat násilí. Ke každému chci mít dobrou vůli.Inspirována motivy M. Gándhího a za smíření, toleranci v církvích i mezi nimi ranní modlitby Anny Flieglové Kéž setrváme každý den v pravdě, kéž máme stále tak čistě otevřené oči pro všechno dobré a krásné, ale i špatné a lhostejné okolo nás, kéž dobře slyšíme Boží hlas, v pravý čas dokážeme podat ruku, obejmout, pohladit, políbit a požehnat, kéž v našich časných životech cítíme již vůni a závan věčnosti, zárodek lepšího světa, kéž si zachováme svobodu myšlení, která je pro dobré svědomí nutná, a kéž jsme chráněni Boží dlaní od všech nebezpečenství, a když přijdou, jako dosud je s odvahou překonáme. Rozjasni, Pane, Otče, Synu a Duchu svatý nad námi svou tvář, naplň nás novým světlem, novým životem, který z Tvého Slova vychází, kéž je Tvoje Slovo svící nohám našim, kéž nevysychá zelený strom naděje v našich srdcích a snažíme se jednat podle Tvé vůle, ochraňuj naše bližní v blízku i v dáli, uschopni nás k pravému odpuštění těm, co se na nás vědomě či nevědomě provinili, abychom společně tak dosáhli Tvého potěšení našich duší, otevřeného nebe, věčného života a naší spásy.                                                     xxx Jestliže se na někoho zlobíte, nevyhýbejte se jeho blízkosti. Vyhledejte ho a laskavě ho pozdravte… A lepší z vás bude ten, kdo přijde první a pozdraví.Korán Neuznávám jinou vznešenost tak jako dobrotu.L. van Beethoven . …Kdo je schopen někoho urazit, nebo mu uškodit, ten lže, když o sobě říká, že je křesťan. Křesťan je ten, kdo může spravedlivě říci: žádnému jsem neuškodil a se všemi jsem žil spravedlivě.Sv. Augustin Největším díkem vůči Bohu a lidem je vše s radostí přijímat.Matka TerezaJak jen možno, pokud to záleží na vás, žijte v pokoji se všemi lidmi.Anna Flieglová K 6. červenci 2009

flieglova_cteme

Tváří v tvář Pánu Pane mého života, den za dnem chci stát před tebou tváří v tvář. Se sepjatýma rukama chci před tebou stát, Pane všech světů, tváří v tvář. S pokorným srdcem chci před tebou stát pod vysokým nebem osamělosti a mlčení, tváří v tvář. Chci před tebou stát v tomto tvém světě plném námahy a bojů, mezi spěchajícími lidskými davy, tváří v tvář. Až skončí mé dílo v tomto světě, králi králů, chci stát před tebou sám a beze slova. Tváří v tvář.Rabíndranáth ThákurDne 4. února 2010 do Kostnických jisker zaslala: Anna Flieglová

flieglova_cteme

Jaroslav Seifert: Slabikář Opět ty staré vzpomínky člověk jim neodolá, chlapec jde vedle maminky a dneska začíná škola. Slabikář vidím v duchu zas s obrázky Alšovými, Bože, bylo v nich tolik krás, jež dávno zapadly mi. Neskáče už pes přes oves, jak v oné písničce skromné, větříček foukal také dnes, hruštičku neshodil pro mne. Tak jenom napadlo dneska mi, jak jsem si v knížce té čítal, čas letěl nad těmi stránkami - a já jej nepočítal.

flieglova_cteme

Jaroslav Seifert: Z á ř í Košíky jsou již vrchovaté, vy na květy však vzpomínáte, když rozpukly a zrůžověly a přiletěly první včely. Ta tam je křehká krása jejich, žebříky vidíš po alejích. Na drátě, který teskně zpívá, vlaštovka sedí zimomřivá a déšť jí stéká po fráčku. Je září, měsíc pasáčků.