Aktuálně

Svobodova

Podrobnosti

Zveřejněno 30. 11. -0001 1:00

O nás Řekli o nás Kde nás najdete  Členové a hosté Aktuální program

Výtvarná dílna

Literární dílna

Biblická dílna

Tvorba členů a hostů

Rozhovory

Archiv akcí

Foto

svobodova

"Jaroslava Svobodová"

(ročník 1954)    Narodila jsem se v Praze, a to v Nových Vysočanech. Když jsem se mnohem později dozvěděla, že můj otec je Američan, mohla jsem si s humorem říkat: "Jsem pravý Američan z Vysočan".     Moje matka se mně a mé sestře poněkud nepovedla, takže mě si vzali na vychování prarodiče (rodiče matky) a sestru adoptovali cizí lidé. Ale dodnes se stýkáme, ač je mezi námi rozdíl deseti let.     Můj dědeček s babičkou již nežijí, ale kromě jiného díky nim mám trvale dobrý vztah ke starším a starým lidem, neboť mi s nimi bylo dobře. Mají pro děti víc času, neschází jim zkušenosti, trpělivost a k mé radosti někteří nepostrádají smysl pro humor. Vystudovala jsem Střední ekonomickou školu s maturitou a poté šla dálkově studovat VŠE. Protože jsem se zrovna vdala a škola byla po práci náročná (pracovala jsem v Aritmě a vstávala každé ráno v půl páté), nota bene mě coby novomanželku nebavila, nechala jsem toho. Možná bych ji dodělala při denním studiu, ale na to jsem neměla sponzora, neboť můj manžel byl také vysokoškolák. Ten na rozdíl ode mne dostudoval, neboť ho živili rodiče. Prošla jsem různá zaměstnání, ale mám neklidnou krev a nevydržím sedět v kanceláři. Proto jsem pracovala jako zásobovačka, sociální pracovnice, prostě tam, kde mají lidé k sobě blízko a kde pracují "v terénu". Již od chvíle, co jsem se naučila číst, staly se knihy mojí nejmilejší drogou.    Od svých deseti let jsem pořád psala. Asi v osmnácti letech mně Mladá Fronta byla ochotna jeden ten román vydat, pokud ho opravím "k jejich obrazu". Což jsem bohužel neudělala. Ale aspoň mi vyšly některé mé povídky v různých časopisech a doufám, že dá Bůh a ještě pár jich bude. Také jsem psala pro různá nakladatelství.    Například Ivo Železný mi vydával povídky ve svém časopise, přepisovala jsem texty a dělala korektury i v dalších vydavatelstvích. Kromě knih velice miluji zvířata, stejně jako moje dcera. Starší syn byl v raném dětství také lapen, ale po vzoru některých pohodlných a sobeckých mužů to vzdal. A to hned tehdy, když dostal koťátko. Předem jsem ho varovala, že se bude muset starat. Když tuto skutečnost zjistil "natvrdo", obratem prodal za pět tyčinek Milky way koťátko své o dva roky mladší sestřičce. Můj manžel, se kterým jsem už 30 let, je pro mne, někdy bohužel, inspirací k dobrodružným příběhům. Kdysi, když jsem se zlobila, kdože má mít nervy na jeho šílené nápady, řekl mi vesele: "Aspoň budeme mít ve stáří na co vzpomínat." Žijeme na okraji Prahy 6 v rodinném domku, což je pro nás a naše zvířata téměř ideální stav. Práce na zahradě mě vždycky těšila a kytky jsou další mou drogou.      Ze spisovatelů mám nejradši Jamese Herriota, Betty McDonaldovou, Archibalda Josepha Cronina, Jamese Hadleye Chase, Jarmilu Loukotkovou, Vladimíra Neffa, Jiřího Marka.     Z malířů obdivuji Renoira, Alše, Nepraktu.    V hudebním světě jsem nejvíc obdivovala Martu Kubišovou. Beatles, z dnešní doby Čechomor.    Jsem ve znamení Vodnáře a můj život stále provázejí šťastné sedmičky. A když mám pocit, že mám obrovskou smůlu, podívám se kolem sebe a hned se přestanu rouhat. Motto: Dum spiro, spero. Dokud dýchám, doufám.