Členové a hosté

Heller Jan, Prof. ThDr.

Podrobnosti

Kategorie: CV_Členové a hosté

"Prof. ThDr. Jan Heller"

1925 - 2008. Narozen v  Plzni v učitelské rodině. Tamtéž navštěvoval obecnou školu a gymnázium a poté působil jako katecheta. V letech 1945 - 1948 studoval v Praze a v Basileji. Od roku 1948 působil jako evangelický vikář v Hořovicích. Byl promován na Komenského fakultě v roce 1951 a od té doby se věnuje pedagogické činnosti. Na fakultě, ve druhé polovině šedesátých let v Berlíně, jako pohostinský docent. V roce 1968 se vrátil do Prahy a zde se stal docentem, poté profesorem pro religionistiku na Komenského fakultě, později Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy. Od roku 1977 na evangelické teologické fakultě UK působil jako "starozákoník", později vyučoval i na Katolické teologické fakultě UK. Od roku 2004 už je pro špatné zdraví jen v důchodu.Sám o sobě říká:   "Zamýšlel jsem se nad tím, v čem bylo jádro mé celoživotní práce. Jsem lingvista, sémantik. Celý život kroužím kolem významosloví, kolem proměny obsahu a významu slov a pojmů." Příklad: "Čemu se říkalo "pravda" kdysi a čemu dnes?     Co byla "spravedlnost" ve starém Kanaanu, co v Izraeli, u starých Řeků a Římanů. A co dnes? Při výkladu těchto pojmů je důležité nejen to, co máme ve vědomí, ale i jejich podvědomý obsah. Analysou se potom projeví proměny a distance, interpretací distancí se odhalí vnitřní analogie. V nich pak intence neboli záměry a směrnice "významové křivky". Je to trochu jako integrování. A texty pak "prohlédnou". Evidence kulturně - historického odstupu umožňuje nový přístup a pohled do dalších, neprvoplánových sémantických vrstev textu. Vždy jsem studenty důrazně varoval:"Přijmete-li nekriticky a bez analýzy pojmosloví protivníka, dovolíte-li mu, aby si je naplnil svým obsahem, už jste prohráli. Možná se to dá nejzřetelněji ukázat na samotném výrazu "náboženství". Přijmeme-li jeho pozitivistický výměr, není celá teologie nic jiného než dávno překonaná pověra. Jdeme-li do hloubky, vidíme, jak se staří bohové "zamaskovali", ale jsou tu stále. Od Ziskuchtivosti (viz Mt 6, 24 L 16, 9 "mamon") přes Násilí (bůh války Mars) po Vášeň (Venuši či Ištar). A už začne svítat, který z našich předních činitelů kterého "patrona" vynesl až na sám "vrchol stupnice hodnot".  Často nevím, mám-li se smát nebo plakat. Navenek se často směju, abych trochu potěšil a povzbudil ty zoufalé, kteří navzdory přesile kolem myslí odpovědně na budoucnost. V nitru však často pláču, když vidím kolem tu přesilu ziskuchtivých a mocichtivých agresorů, kteří si rozdělují hynoucí svět. Ještě že je nad námi - navzdory našim představám a přáním - Ten, který - až sám bude chtít - to dokáže napravit. Totiž všechno, co jsme tu zkazili a kazíme stále pilněji. Naše naděje je v tom, že se nakonec neposvětí jméno naše, ale Jeho, že nepřijde naše království (či kralování), ale Jeho, že se neprosadí vůle naše, ale Jeho.