Členové a hosté

Nytrová Olga, PhDr.

Podrobnosti

Kategorie: CV_Členové a hosté

"PhDr. Olga Nytrová , 1949"

„Kladný vztah k životu je duchovní čin, jímž člověk přestává žít naplano a začíná se svému životu oddávat s úctou, aby jej přivedl k jeho opravdové hodnotě.“                                              Albert Schweitzer   

 

Spisovatelka, publicistka, básnířka, esejistka, moderátorka, vysokoškolská pedagožka, duchovní. Členka Obce spisovatelů a Klubu autorů literatury faktu (KALF). V letech 1968 – 1973 absolvovala Filosofickou fakultu Univerzity Karlovy, obor bohemistika a historie; souběžně na mimořádném denním studiu Divadelní fakultu Akademie múzických umění. Později vystudovala na UK ještě novinářský postgraduál (1980) a obhájila zde i doktorát filosofie. Od roku 1974 až do roku 1991 působila jako dramaturg v Hlavní redakci pořadů ze zahraničí, v dokumentaristické skupině. Kromě výběru a zpracování jednotlivých dokumentů pro vysílání připravila autorsky i dramaturgicky několik studiových střihových pořadů – např. seriály Filmové písničky (moderátor I. Štědrý), Móda v celuloidu (mod. Jitka Molavcová), dále Jak se klube vynález (mod. Ondřej Havelka). Spolupracovala také na Černobílých perličkách, na cyklu Komik a jeho svět apod. V této době psala také původní a adaptované televizní a rozhlasové pohádky, vydala dětskou knížku v Albatrosu a v Panoramě. Souběžně s televizní prací se v letech 1985-6 věnovala dramaturgii v Divadle Spejbla a Hurvínka. Upravovala texty her, napsala seriál s těmito dětskými hrdiny pro rozhlas, dále scénky, s nimiž vystupoval Spejbl a Hurvínek na pražském Výstavišti apod. Od roku 1991 spolupracovala s Českým rozhlasem – na Regině se jako publicistka řadu let věnovala kultuře, především divadlu, literatuře, etice i filosofii. Přes dva roky zde také připravovala pravidelnou rubriku o handicapovaných. Hovořila s nimi i s odborníky o jejich životě a problémech, připravila pro ně literární soutěže. V Českém rozhlase přispívala publicisticky i na stanici Vltava, Praha, Radiožurnál, mimo něj také do Radia Proglas aj. Vedle práce v rozhlase byla činná jednu sezónu jako dramaturg v Hudebním divadle v Karlíně (1991-2).    Po těchto publicistických zkušenostech (přes 2 tisíce pořadů v rozhlase i televizi, desítky článků v různých časopisech a novinách) dozrála i k profesi autorky literatury faktu. Věnuje se memoárové literatuře, především ve spolupráci s manželem, Ing. Václavem Strachotou, publicistou, spisovatelem a hudebním skladatelem. Oceňuje, že její muž se pohybuje také v technickém oboru, pracuje totiž již 30 let v Národním filmovém archivu jako specialista na informační a komunikační technologie. Vytvořil zde a spravuje databázi rozsáhlých filmových sbírek NFA. Kromě jiného se její manžel podílí se i na přípravě mezinárodně oceňované řady publikací o českém hraném filmu (zatím vyšel Český hraný film I. – V., zahrnující období 1898 – 1980, v tomto roce vychází VI. díl do roku 1993). Spolupracuje také na mezinárodních projektech evropských filmových archivů, které mají prostřednictvím internetu přiblížit kulturní a dokumentární bohatství filmových sbírek odborné i širší veřejnosti. Zároveň se Václav Strachota věnuje umělecké tvorbě, trvalý vztah k hudbě ho vedl k vystudování skladby a aranžování na pražské konzervatoři Jaroslava Ježka. Olgu Nytrovou zajímá mimo publicistiky a literatury faktu také pomezí filosofie, teologie a poezie. Je dlouhodobě zaměřena na metaforu v poezii, zabývá se hermeneutikou a fascinuje ji téma dialogu. Spolupracuje v této oblasti od počátku 90. let s prof. Evangelické teologické fakulty, ThDr. Milanem Balabánem, starozákonním odborníkem a vedoucím religionistou, nositelem státní ceny za celoživotní teologickou práci. Váží si dlouholetého inspirativního přátelského vztahu s tímto originálním myslitelem, výrazným básníkem a esejistou.     Důležité zkušenosti z oblasti pomáhajících profesí O. Nytrová získala, když jeden rok pracovala s bezdomovci jako členka managementu pražské Armády spásy. Navíc zde založila a vedla Literární a dramatický klub, dále připravovala biblické hodiny. V roce 2004 učila O. Nytrová etiku na Husově institutu teologických studií. Na Univerzitě J. A. Komenského přednáší od roku 2005. I nadále působí v CČSH, podílí se na duchovenské práci. Je zakladatelkou (2003) a ředitelkou Literárně dramatického klubu Dialog na cestě, otevřeného společenství tolerantních lidí, kteří respektují svobodu názoru. Pokoušejí se být si navzájem bližními, pomáhají si, mohou se na sebe navzájem spolehnout. Kladou si stále otázky a reflektují základní životní hodnoty (viz www.husiti.cz/dialognaceste ). Členy klubu i další zájemce a příznivce na této půdě O. Nytrová zasvěcuje do tvůrčího psaní a rétoriky, rozhlasové specifiky, do psaní scénářů, do publicistických žánrů i do literatury faktu apod. Protože se ráda podílí na obohacující a inspirativní týmové spolupráci, s klubisty organizuje pravidelná vystoupení – autorské pořady, přednášky, vernisáže, prezentace knih apod. Pokračuje v esejistické a publicistické tvorbě, jako editorka vydává sborníky, píše knihy, moderuje, spolupracuje s rozhlasem a televizí, pro kterou v loňském roce připravila také dva scénáře dokumentárních filmů (Patriarcha Špak, 90 let Církve československé husitské). Jako scenáristka letos spolupracovala na výstavě Husitství ve filmu v prostorách Prašné brány a rovněž na scénáři výstavy Od Husa k dnešku v prostorách Novoměstské radnice v Praze 2. - Internetové odkazy na Literárně dramatický klub Dialog na cestě v České televizi

Medailónek - časopis Husita

nytrova

UPCexpress - 3 minuty s ... Olga Nytrová - Dialog mezi hodnotami aneb Hodnoty vyřčené a hodnoty žité

nytrova

O. Nytrová hovoří před kamerou o své 22. knížce Dialog mezi hodnotami Každý z nás hledá univerzalitu a zamýšlí se občas nad všeplatnými lidskými hodnotami. Uvědomuje si, jak jsou vnitřně provázané. Hodnoty a hodnotová orientace jsou součástí osobnosti. Spolu s potřebami, zájmy a postoji vytvářejí motivaci k jednání člověka a určují směr jeho jednání.Video ke zhlednutí na http://www.youtube.com/watch?v=LwqR0BZyWBM Reportáž o Literárně dramatickém klubu Dialog na cestě, 20. 4. 2008:http://www.ceskatelevize.cz/porady/1098528273-krestansky-magazin/308298380060008/video/ Sváteční slovo spisovatelky a duchovní Olgy Nytrové, 7. 9. 2008: /Popis: O dialogu v bibli a v poezii/http://www.ceskatelevize.cz/porady/880349-svatecni-slovo/308298380080014-svatecni-slovo-spisovatelky-a-duchovni-olgy-nytrove/ Patriarcha Špak /Popis: Portrét významné osobnosti Československé církve husitské. Připravili O. Nytrová a J. Nosek/http://www.ceskatelevize.cz/porady/1185258379-cesty-viry/309298380070010/video/90 let Církve Československé husitské, 17. 1. 2010  /Popis: Ohlédnutí za životem a společenstvím věřících. Připravili O. Nytrová a J. Nosek/http://www.ceskatelevize.cz/porady/1185258379-cesty-viry/310298380070002/video/

nytrova

Knihy a sborníky: Jak si Lenka udělala zahrádku, Albatros, Praha, 1982  Dopis babičce, Panorama, Praha, 1984 (znovu v Paci, paci, pacičky pro kluky a holčičky (2), BMMS-START, Praha, 1999) Ohlasy Starého zákona v české literatuře 19. a 20. století /spoluautor univ. prof. ThDr. Milan Balabán/, OIKOYMENH, Praha, 1997 Herecké svátky /spoluautor Petr Hořec/, Goldstein & Goldstein, Praha, 1997  Sváteční rozjímání /spoluautor Petr Hořec/, Formát, Praha, 1998  Být tak svým psem aneb Veselá i smutná povídání o pejscích a jejich lidech, Regia, Praha, 1998 Králové, královny, princové a princezny českého filmu /spoluautor Václav Strachota/, Formát, Praha, 1998  Jak slavívali a slaví slavní /spoluautor Petr Hořec/, Knižní klub, Praha, 1999 Študáci a kantoři aneb Hvězdy českého filmu za školou /spoluautor Václav Strachota/, Formát, Praha, 1999  Opravdové příběhy zvířat /spoluautor Václav Strachota/, Formát, Praha, 1999  Můj pes, má kočka /spoluautor Václav Strachota/, TEVIS, Praha, 2000 Z tajného deníčku Mariky S. aneb Karel Gott je jen jeden /spoluautoři Marika Sörösová a Václav Strachota/, Hart, Praha, 2001  Sex náš vezdejší aneb Příběhy o zločinech psaných erotikou /spoluautor Jan Kaštánek/, Erika, Praha, 2002 Světlo na hřbetech vln – sbírka básní publikovaná na internetovém útvaru LITTERATE, http://v-art.envision.cz , 2003  Děti slavných /spoluautor Václav Strachota/, Erika, Praha, 2004  O čem sní muži aneb Jak to vidí otcové / spoluautoři Eduard Bakalář a Václav Strachota/, Beta Books, Praha, 2005 Dialog na cestě 1 (sborník), Blahoslav, Praha, 2005 /editorka a spoluautorka / Naše a evropská společnost, Sborník projevů pronesených na slavnostním setkání u příležitosti 156. výročí narození T.G.Masaryka v budově poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, Církev čs. husitská a Dialog na cestě, Praha, 2006 /editorka a spoluautorka/ Dialog na cestě 2 (sborník), Blahoslav, Praha, 2006 /editorka a spoluautorka / Masarykova nepolitická politika, Sborník projevů pronesených na slavnostním setkání u příležitosti 157. výročí narození T.G.Masaryka v budově poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, Církev čs. husitská a Dialog na cestě, Praha, 2007 /editorka a spoluautorka/ Biblický třpyt v české poezii XX. století : Ohlasy Nového zákona v české poezii 20. století /spoluautor univ. prof. ThDr. Milan Balabán/, Beta Books, Praha, 2007   Etika a logika v komunikaci /spoluautor Marcela Pikálková/, Univerzita Jana Amose Komenského, Praha, 2007  Mince duše v úplňku (básnická sbírka), Blahoslav, Praha, 2007 Res publica – věc veřejná, Sborník projevů pronesených na slavnostním setkání u příležitosti 157. výročí narození T.G.Masaryka v budově poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, Církev čs. husitská a Dialog na cestě, Praha, 2008 /editorka a spoluautorka/ Osudové lásky slavných /spoluautor Václav Strachota/, Alfa nakladatelství, Praha, 2008  O smyslu vzdělanosti a jiná zamyšlení, Sborník projevů pronesených na slavnostním setkání u příležitosti 159. výročí narození Tomáše Garrigue Masaryka v budově Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky, Církev čs. husitská a Dialog na cestě, Praha, 2009 /editorka a spoluautorka/ Jan Žižka z Trocnova, Sborník projevů pronesených na slavnostním setkání u příležitosti 585. výročí úmrtí Jana Žižky, husitského vojevůdce - slavnostní akt se konal v kapli Vojenských kasáren Jana Žižky z Trocnova na Žižkově námětí v Liberci /editorka – spolu s Václavem Strachotou/, Církev československá husitská, 2009 Blahoslav 2010, kalendář Církve československé husitské, Blahoslav, Praha, 2009 /editorka a spoluautorka / Ty už nepřebýváš v lidském těle aneb Okno očekávání (básnická sbírka), Blahoslav, Praha, 2010  Blahoslav 2011, kalendář Církve československé husitské, Blahoslav, Praha, 2010 /editorka a spoluautorka / Dialog mezi hodnotami aneb Hodnoty vyřčené a hodnoty žité /spoluautor Marcela Pikálková/, Praha, Univerzita Jana Amose Komenského, 2010 e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.  Webové stránky: www.husiti.cz/dialognaceste  ***  

nytrova

   

 

Nitro je někdy naladěné jako housle dětství. Tiché tóny se mění v rajské barvy a z nich vystupují milé a blízké tváře, které září vnitřním světlem. Zdají se být snad skutečnější než skutečné. Studánky se otevírají, příliv věčného mládí nás na okamžik oslní. Ve vteřině nadechnutí máme své dávné blízké zase u sebe. Dotýkáme se jejich ruky, zaslechneme nezapomenutelný hlas, jejich oči k nám vyšlou spřízněný pohled, vnímáme cit, který neumírá. Smrt nemá nad pouty lásky žádnou moc. Jsem sice křtěná Vltavou, protože jsem se narodila na Vinohradech, v čase třešní, ale dětství a mládí jsem prožila v Radotíně, dnešní Praze 5. Na zahrádku u rodinného domu tenkrát sněžívalo celoročně, bílý poprašek i za horkých dní obstarávala "bez nároku na honorář" místní cementárna. Na stráni pod lesem jsme společně s bráškou Mirkem, o čtyři roky mladším než já a se sestřičkou Evou, o dva roky mladší než on, sbírali lesní jahody. U potoka, protékajícího parkem pod okny, zase o několik stovek metrů dál v podlesí dozrávala spousta malin a ostružin. Babička, která nás na dálku hlídávala, z balkonu mávala bílým šátkem.     Doma na dvorku jsme si hrávali se svými zvířecími kamarády, s kůzletem a štěnětem, nebo s králíkem Tondou, kterého jsme si dokázali ochočit jako pejska. Měli jsme i bílou slepici, tu jsme našli zatoulanou v lesním úvozu, ještě když byla kuřetem. Dědeček, výborný vypravěč, mě už jako ani ne dvouletou denně zásoboval napínavě líčenými pohádkami a babička, nadaná stylistka, mi zase předčítala z prvorepublikových časopisů pro děti, jako byly Radost, Vlaštovička a Malý čtenář. O několik let později vyprávěcí štafeta pokračovala, když si malý bráška se sestřičkou ke mně v neděli hupli do postele a já zase předávala příběhy jim. Obměňovali jsme je pak při různých hrách na zahradě, v garáži, na půdě - zapojili jsme panenky, medvídky, autíčka, kočárky, vozíky, trojkolky. Vzpomínáme se sourozenci občas na velké hrací manévry, když jsme byli někdy sami celý den doma.    Prarodiče Marie a Josef mne a mladší sourozence učili lásce k českým dějinám, úctě ke knize, vztahu k umění. Vedli nás k tomu, abychom vnímali, co je spravedlivé, jak dobře komunikovat s bližními, jak být zdvořilý a tolerantní. Prováděli nás obrazovými galeriemi, jezdívali jsme po českých hradech a zámcích, navštěvovali knihovny, kupovali knížky. Babička i dědeček se snadno sbližovali s lidmi, oplývali darem slova. Jako vášniví čtenáři měli opravdu bohatý slovník, dovedli bavit společnost laskavým humorem a disponovali pedagogickým talentem. Hráli s námi loutkové divadlo, podporovali nás v recitačních a literárních kroužcích, babička nescházela na žádném našem vystoupení. Nikdy kulturu nebagatelizovali - naopak vštěpovali nám úctu k ní. Jako předškolačka jsem prakticky žádnou neděli nechyběla v místním loutkovém divadle. S velikou chutí jsem uposlechla každou výzvu divadelníků a ochotně šla recitovat na pódium. Už od vzpomínaných dvou let jsem povídala pohádky trpělivým prarodičům, byla jsem k nezastavení a hned v první třídě mému vyprávění "neunikli" ani spolužáci, když mne pan učitel J. Kitler pozval týden co týden k tabuli, abych hodinu čtení vyplnila svými příběhy. Měla jsem jich v zásobě dost na každý týden, protože knihomolové prarodiče dávali mé duši tu správnou literární výživu. Tehdy ještě našemu vnímání nevévodila televize a byl čas na duši. I "Zlá milá", jak poezii nazývá Pavel Šrut vstupovala do našich životů od útlého věku jako vzácný a nikdy neodcházející host. Asi jako šestiletá jsem se jednou vydala po železnici s babičkou z Radotína do Bruntálu. Až do Olomouce s námi v kupé seděl evangelický farář, pan Jan Vejnar. I jemu jsem celou cestu vyprávěla pohádky a on zase mně. Ten měl ale trpělivost! Dokonce mě pak pozval na svou radotínskou faru, abych něco povyprávěla i jeho dětem. Po příjemně stráveném odpoledni na farní zahradě jsem dostala jablko veliké jako dětská hlavička. Byl to můj první honorář za práci se slovem. Když se nás pan učitel v první třídě ptal, čím chceme být, prohlásila jsem, že se stanu spisovatelkou. Můj dětský cíl vzali prarodiče vážně. Patří jim dík za projevenou lásku a podporu. Stali se prvními posluchači mých povídek a básniček i pokusů o novinářské žánry.     Druhá babička - z otcovy strany - mě i brášku už ve velmi útlém věku přivedla do kostelíka u Mokropes. Matčini prarodiče sice nebyli věřící, ale když jsem projevila jako dítě ve druhé třídě zájem o návštěvu bohoslužby, vypravil se do kostela se mnou dědeček. Vzpomínám na své předky a jejich lidskou štafetu s pokorou a vděčností.    O otázkách víry jsem si mohla povídat i se svou kmotřičkou, pratetou Olgou Holečkovou, která se narodila ještě v 19. století a tetou, Olgou Schmidtovou, jejíž medailon na našich webových stránkách také najdete. U tetiček, v uměnímilovném prostředí bytu u Jiráskova mostu, jsem se vždycky cítila dobře. Celá rodina se věnovala divadlu, hudbě i výtvarnému umění a žila velmi společensky. Rozuměla jsem si tu dobře i se svou o dva roky starší sestřenicí Zuzanou. Už když mi bylo čtrnáct, povídaly jsme si o filosofii, kterou právě probírala na konzervatoři. Dávala mi číst také verše Vladimíra Holana, texty surrealistů a arabské básníky.    Nejvíce se naučíme od těch, které máme doopravdy rádi. Věrný přítel je podle myslitelů antiky pravá medicína duše. On řekne pravdivá slova v labyrintech, kterými procházíme, nenechá si je pro sebe jako mnozí. K těm nejvzácnějším z mých přátel patří profesor na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy, Milan Balabán. V roce 1970 jsme se potkali na faře v Radotíně, kam mě poslal kamarád Štěpán Rak. Náš první rozhovor s Milanem se týkal poezie, to jsem pomýšlela na o tři roky později uskutečněnou diplomní práci Metafora v české poezii. Milan Balabán tehdy analyzoval a přebásňoval biblickou Píseň písní. Společná láska k poezii položila základy našemu přátelství a dala mu věčnou inspiraci.  V roce 1995 nám paní ředitelka Památníku národního písemnictví, paní dr. Eva Wolfová, nabídla, abychom jako spoluautoři v rámci expozice Starý zákon v umění připravili část, věnovanou ozvukům Bible v české literatuře dvou posledních staletí. Byla to velmi inspirativní práce. Proto jsme postupně počet prostudovaných českých spisovatelů a básníků ještě rozšířili a připravili knižní publikaci na stejné téma. Pod názvem Ohlasy Starého zákona v české literatuře 19. a 20. stol. ji vydalo nakladatelství Oikuméné v roce 1997. Daná tématika je nesmírně zajímavá, z toho důvodu jsme v ní dále pokračovali a tentokrát jsme se zaměřili na Nový zákon. Po několika letech práce jsme v roce 2005 dokončili rozsáhlý rukopis Biblický třpyt v české poezii 20. stol. Od profesora Milana Balabána, který je velmi náročný, superkritický a takřka nikdy nechválí, jsem se mnohému naučila a nebylo to vždycky lehké. Od práce s Biblí, s filosofickými prameny, přes zdokonalování a autorské zrání v žánru esejistiky, vědeckou práci s odbornou literaturou, až po vysokoškolské pedagogické působení. Dalším mým vzorem, přítelem a ochotným rádcem, který mě učil, jak si poradit v publicistice, v různých žánrech literárních i v řečnictví, a s nímž jsem vedla řadu diskusí filosofických a o tvůrčím psaní, je PhDr. Ing. Jan Vodňanský. Uvěřil v můj talent ve chvíli, kdy mě někteří lidé přehlíželi a házeli mi klacky pod nohy. Dokázal mě v začátcích mé profesionální tvorby vhodně - i když také přísně a náročně - povzbudit. Učil mě škrtat, zvýšit esprit textu, pustit fantazii ze řetězu, vydat se po stopě tajemství, uvolnit svou hravost a zvýšit tvůrčí potenciál. Třetím životním přítelem je můj, o tři roky mladší, muž Václav. V manželském tandemu jsme se vyladili a doplnili, ať už jde o literární pořady, rozhlasovou a televizní tvorbu, společně napsané knihy memoárové, besedy na turné po knihovnách českých i moravských atd. Oba jsme vůči druhému přejní a vstřícní, taktně se doplňujeme a máme nadstandardní ochotu pracovat na sobě a zdokonalovat se, abychom Boží dary odevzdali Bohu v takových hřivnách, jaké zamýšlí a svou svatou vůlí nás k nim vede. Vím, že jsem člověk omylný a chybující, konečný a smrtelný - ale věřím v milosrdenství Nejvyššího a v dar života věčného. Pokorně děkuji za dary a jejich uplatňování beru jako službu Nejvyššímu - jen před Ním se skláním. Neboť "kdo věří ve mne, má život věčný", řekl Kristus a tím myslel MÁ právě už v tuto chvíli - ne teprve bude mít.     Tím nás obdarovává nejvyšším myslitelným způsobem.

nytrova

nytrova

 

- Retro

nytrova

2012 psí víno malé lístky

nytrova

2011 magnolie lila

nytrova

 

nytrova

2009 O.Nytrová, S.Jurek a K.Salmonová

nytrova

2009 O.Nytrová a R.Wesley

nytrova

2009 M.Matouš, O.Nytrová a Z.Fořtová kulturní rada

nytrova

2009 M.Friedl a O.Nytrová

nytrova

2001 O. Nytrová, V. Strachota, Marika, K. Gott

nytrova

1994 O.Nytrová, V. Strachota, J. Molavcová