Členové a hosté

Stibor Vladimír

Podrobnosti

Kategorie: CV_Členové a hosté

"Vladimír Stibor"

O autorovi:

Vladimír Stibor se narodil v roce 1959 v Benešově u Prahy. Celé své dětství prožil v kraji kamenů, v kopcích pod Cunkovem, kam se téměř po dvacetiletém pobytu v Praze vrátil. Nemohl studovat, protože jeho otec nepodepsal, že souhlasí se vstupem sovětských vojsk. Vyučil se jako knihkupec v Luhačovicích, posléze si dálkově udělal gymnázium. Prošel řadou zaměstnání. Je ženatý, má dcery Dianu a Luciánu, dvouletého syna Štěpána. Vydal sedm básnických sbírek, z nichž poslední Návrat měsíčních vzducholodí vyšla v roce 2005 v nakladatelství Knihovna Jana Drdy Příbram nákladem 600 výtisků. Řeka poutníků byla jeho jedinou knihou povídek z roku 2003. Rovněž se podílel jako editor a spoluautor na vzniku tří básnických almanachů. Z kraje Sedlčanska a Petrovicka spatřily světlo světa tři sborníky zachycující tuto krajinu v rozmanité šíři. Je členem Obce spisovatelů od ledna 2002 pod číslem 926. Ještě v minulém systému a století byl přítelem básníka Vlastimila Maršíčka, dlouholeté přátelství jej pojí s panem doktorem Jaroslavem Hovorkou z Kampy, básníkem, spisovatelem a osobním lékařem Jana Wericha.  

Vladimír Stibor si o poezii myslí, že je nedílnou součástí tohoto světa, i když to tak někdy nevypadá. A vrací se převážně tehdy, trpíme-li nedostatkem krásy.

V Nechvalicích u Sedlčan 30. ledna 2006  

Recenze:

Uštknutý poezií

    Jestliže to platí o některém autorovi, pak o Vladimíru Stiborovi na čelném místě – stačí se podívat na jeho bibliografii. K dnešnímu dni vydal patnáct sbírek poezie /jsem si jist, že chystá další/, tři knížky drobných próz, o rodném kraji vydal čtyři knižní sborníky a jako editor i autor se podílel na vzniku šesti almanachů poezie, v nichž se při výběru neřídil oficiálním renomé básníků, ale příbuzností srdce.

   To je rozhodujícím tvůrčím principem i v jeho vlastní tvorbě. Stibor poezii a poezií žije, soudím tak z posledních sbírek, které znám. Jeho výraz je expresivní a vzrušený voláním po lidství v člověku, po spojení s duchem přírody. Tomu podřídil i formu. Nejsou to módní výkřiky, u nichž musí čtenář luštit smysl a souvislost, přitom je to poezie náročná, kde každý detail je povýšen do jiné významové roviny.

     Dá se říct, že autor vytvářel malá básnická dramata a nic nebránilo tomu, aby se tímto způsobem zmocňoval skutečnosti i nadále. Se sbírkou JEŘABINOVÉ HORY /2013/ však přichází překvapení, Vladimír Stibor nastolil své poezii nový řád směřující k epičnu, je tu patrný vývoj k nepřerušovanému sdělení, aniž autor utlumil svůj vnitřní žár a schopnost promlouvat v transponované rovině. Tato nová forma není prvkem omezujícím, naopak zvolněné tempo dovoluje pohled do větší hloubky.

     Knížka vyšla v netradiční podobě a grafické úpravě s pěknými ilustracemi u Milana Hodka v Hradci Králové. Můžeme se těšit na další doklad básníkova vývoje.

Ladislav Muška                                                       Leden 2014, Ústí nad Labem