Členové a hosté

Tonzarová, Hana ThDr. Th.D.

Podrobnosti

Kategorie: CV_Členové a hosté

Portrét H. Tonzarové od K. Cudlína malý formát

Požehnané jsou ty chvíle, kdy se dotkne náš duch nekonečna a z prchavého okamžiku spojení vznikne báseň, píseň, či jiné umělecké dílo. Tak vnímá svou tvorbu, jako shůry darovanou. Dříve, než se naučila písmena, což bylo v pěti letech, zapisovala si již noty, neb od čtyř let začala v hudební škole hrát na klavír a to až do svých osmnácti. První básničku publikovala v dětském časopise Ohníček, na prvním koncertě v pěti letech hrála Popelku od Jana Páleníčka. Mezi její nejoblíbenější autory v pozdějších letech patřil F. Chopin, B. Martinů a L. Janáček, jejichž skladby, které hrála, jí přenášely do jiných sfér. S vděčností za to, že v ní maminka rozvíjela lásku k hudbě i slovu, o něž s grácií pečoval též její dědeček, maminky tatínek (všichni tři byli a jsou duchovními Církve československé husitské), píše a skládá s přestávkami většími, či menšími, dle míry a náročnosti studia, výuky a práce, stále. Na gymnáziu se jistě po vzoru starší sestry Evy setkala s tzv. prokletými básníky, oblíbila si a recitovala však staršího francouzského básníka Francoise Villona. Po studiích na Husitské teologické fakultě UK, kde téměř výhradně četla teologické a filosofické spisy, objevila po letech znovu Karla Čapka, F. Werfela, či W. Goetheho. Od počátku ji provází také zpěv, od dětství ve sborech a posléze i sólový. Již jako dítě zakusila s Příbramským dětským sborem zvláště na některých koncertech i mimo tradiční domovskou scénu (kupř. v čase před revolucí v r. 1989 za „železnou oponou“ ve Švédsku), onu nepopsatelnou atmosféru, kdy se nebeské stýká s pozemským, snad zvláště i díky vřelému přijetí a nadšení posluchačů. Či kdy se otevře hlubina bytí v gotické klenbě kostela, jehož prostorem se linou zvuky husitské písně (kupř. když již jako přednostka odboru pro ekumenu a vnější vztahy CČSH zpívala na otevření výstavy o husitství, které byla kurátorkou: Stále živá historie). Podobně je tomu i se sborem, který od r. 1999 vede, Komorním sborem Mistra Jakoubka ze Stříbra, pro který příležitostně též i skládá. Základem repertoáru sboru je nejstarší (husitská) a nejmladší (současná) duchovní hudba. Neopakovatelné představení oratoria R. Pachmana M. J. Hus nejprve na scéně Moravského divadla v Olomouci a pár dní na to na Staroměstském náměstí v r. 600. výročí M. J. Husa v r. 2015, které sledovalo 15.000 diváků, ale i tradiční vánoční a velikonoční koncerty v domovském Sboru CČSH Mistra Jakoubka ze Stříbra v Příbrami na Březových Horách, či další vystoupení doma i v zahraničí, jsou vždy nezachytitelnou a jen v nitru uložitelnou chvíli, kdy zpěváci spolu a též s posluchači zakouší ono harmonické souznění. I přesto, že se sborem vydala již tři CD a pracují na čtvrtém ke 20. výročí, autentičnost okamžiku setkání je nenahraditelná. Dosud největším jejím počinem je liturgie pro mladé, kterou složila – hudbu a současně i slova – obojí přišlo znenadání a po letech je nyní v přípravě k vydání demo nahrávky. Vrcholným setkáním je jí služba liturgie Církve československé husitské, kdy vprostřed shromážděného společenství je přítomen Kristus - prožívané tajemství víry - která je zdrojem veškerého dalšího. Jakýmsi odskočením ze světa církve a teologie, kterou učí (na HTF UK a na Husově institutu teologických studií) jsou více než deset let vystoupení s básníkem Jiřím Weinbergerem a hudebníky, jehož některé texty zhudebnila a společně s ním je i recituje v komponovaných pořadech, které svou autenticitou a nezařaditelností, byť v tzv. sekularitě, podpořené hrou se slovy, jsou oním průnikem našeho světa a věčného Logos. Jen skrze něj a ve spojením s ním je naše bytí i umění skutečně autentické a Lásku zprostředkovávající.