Hobza, Radek, ThDr.

Podrobnosti

Kategorie: Tvorba členů a hostů

ThDr. Radek Hobza: Jednota bratrská jde do světa

Kompaktáta mezi římskou církví a husity r. 1436 všechny kališníky neuspokojila: Povolovala sice přijímání večeře Páně pod obojí (tj. i z kalicha) také prostým věřícím – laikům, ale odsunovala do neznáma druhou část Čtyř artikulů pražských o prostotě (chudobě) a kázni ve společnosti i v církvi. Proto se po českém království brzo objevovaly skupinky husitů, kteří daný stav kritizovali a hledali pravé = dobré kněze podobojí. Tím se však dostávali mimo povolené utrakvisty, byli vyslýcháni, napomínáni a vězněni i věrným kališníkem a králem „obojího lidu“ českého Jiříkem z Poděbrad. Uvítali tehdy nabídku, aby se odstěhovali na samý kraj země, do samoty v Kuvaldu v Orlických horách. R. 1467 vytvořili samostatnou křesťanskou Jednotu – a tak se stali nepovolenými kacíři. Nepomohl jim ani tzv. Kutnohorský náboženský mír na jaře 1485. Přitom jejich biblická důslednost a mravní opravdovost lákala i řadu kališníků, kteří byli měšťany či šlechtici a vzdělanci. Po mnoha letech odmítání Bratři tento problém ve sporu mezi tzv. Malou a Velkou stránkou v 90tých letech vyřešili a svoje společenství – a tím i novou, náročnější cestu k spasení – jim otevřeli. II. Když ve dvacátých letech 16. století v Německu vystoupil reformátor Martin Luther, čeští kališníci to přijali s radostí a nadějí. Také někteří kněží z Jednoty ho osobně poznali a snažili se získat jeho souhlas s bratrskou vírou a řády. Po počátečních Lutherových rozpacích nad jejich mravní přísností či nad druhým křtem (při přijímání dospělých do Jednoty) při dalších jednáních na jaře 1535 ve Wittenberku mohli od něho slyšet: „Povězte Bratřím od nás, ať se toho dobrého, co jim Pán Bůh z milosti dal, věrně drží a v dobrých řádech svých zůstávají.“ Podobně psal i Melanchton bratru Bavorynskému.  Na základě těchto ohlasů z Němec sepsali v létě 1535 Bratři česky Bratrskou konfesi, kterou podepsalo dvanáct pánů a třicet tři rytířů. Toto vyznání v latinském překladu přivezli čtyři Bratři do Vídně, kde byli králem Ferdinandem I. p. Vilém Křinecký a p. Vilém Domouský dne 14. listopadu přijati a Konfesi mu předali. Při novém přijetí 21. XI. uslyšeli, že k přečtení jejich spisu neměl čas, ale že jim pošle odpověď. Počátkem ledna 1536 vyšla výše zmíněná bratrská konfese česky tiskem pod názvem „Počet z víry a naučení křesťanského, králi Jeho Milosti ve Vídni podaný od pánův a rytířstva království Českého, kteříž jsou z Jednoty Bratří Zákona Kristova, léta 1535“. Druhé vydání bylo vytištěno v Litomyšli už 14. května 1536. Obsahuje 20 článků a je sestaveno podle Lutherova Katechismu (blíže viz Ferd. Hrejsa: Dějiny křesťanství v ČSR, V. str. 63–65). Bratři toužili, aby také v cizině o nich věděli pravdu – a proto chtěli, aby králi vloni předložená latinská konfese byla vytištěna ve Wittenberku s doporučením samotného Luthera. Poslali k němu tedy 8. X. nové poselstvo. Bylo přijato ve společenství několika dalších teologů, a Luther žádal jen vysvětlení dvou méně významných slov v bodě 19 a 20. Dne 5. listopadu jim dal odpověď, v níž v těchto bodech (o uvolnění celibátu a o možnosti pokání před smrtí) žádal o opravu.  Bratři vyhověli a poslali opravenou konfesi zpět. Pro obtíže s nakladatelem však se její vydání o dva roky zdrželo. Vytiskl ji Jiří Rhaw r. 1538 jako „Confessio fidei ac religionis baronum et nobilium Regni Bohemiae“ s vyobrazením M. Jana Husa. Luther v předmluvě napsal, že Bratři nepotřebují jeho doporučení, neboť „pominuvše učení lidského, přemýšleli dnem i nocí v zákoně Božím a jsou znalí Písma a jím vyzbrojeni. Budou nemálo milí všem opravdovým křesťanům“. Současně vyšla tam rozšířená bratrská „Apologia verae doctrinae“, psaná původně pro markrabího Jiřího Braniborského. Také v ní je zřejmé, jak Jednota přijímá lutherské názory, ale přitom trvá na nutnosti pokání a nového, opravdového života.