Kaštánek, Jan

Podrobnosti

Kategorie: Tvorba členů a hostů

 Jan Kaštánek: O PROMĚNÁCH JAZYKA neboli CO VŠECHNO ODVÁL A PŘINESL ČAS   

Všechno se vyvíjí – kavárny a hospody, jak jsme napsali v minulém čísle tohoto časopisu, a také náš jazyk mateřský, o čemž chceme napsat pár slov dnes. Neboť mluva naše je, jak říkávali již klasikové, bujný oř, občas vzpurný, ale převážně tvárný a z okolního dění přebírá mnohé, někdy ke své kráse, jindy spíše naopak Mnozí jazykovědci a obránci rodné češtiny – vzpomeňme jen namátkou na Josefa Dobrovského, Josefa Jungmanna, Bohuslava Balbína a mnohé další – se možná v hrob obracejí, nicméně jsou věci a problémy, s nimiž nelze mnoho dělat. Nové poznatky vědy a techniky, kultura, politika, životní styl, často i změněné pořadí hodnot – to vše zasahuje do jazyka, kdysi módní slova se mění téměř v archaismy, přicházejí nové pojmy používané spisovně a čím dále častěji nespisovně, ve významu spíše přeneseném. Věděl před nějakými dvaceti lety obyčejný člověk, co to je celebrita? A dnes je máme v televizi, v novinách, bezmála všude, slavné jednotlivce obojího pohlaví, opředené fakty, iluzemi, domněnkami, obdivem a skandály.  Vzpomínáte si, postarší čtenáři, jak jsme chodili trsat do Juldy Fuldy? Nebo někam do kafírny či vinárny, cvrknout si kramflekama o parket? Dnešní omladina by se tomu podivila, protože už nechodí trsat, ale svíjet se nebo ploužit , a to při rytmech a melodiích tu více, tu méně líbivých, však také už pro to máme zvučná slova jako metal, techno a podobně, a chodí se hlavně na diskošku.     Změnám jazyka dávají impuls i změny pracovních činností. Když se dříve někdo špatně učil, říkalo se, že půjde na zedníka, což bylo pro toto potřebné a vlastně hezké povolání poněkud dehonestující. Nedávno jsem slyšel v bufetu u piva paní, která se nechvalně zmiňovala o svém vnoučkovi, prý je líný, dost sobecký, zato huba mu jede, vnucuje a umí přesvědčovat - doufám, že půjde na politika, je to dobře placený, pravila ta rozšafná paní. Pochmurná, ale reálná vyhlídka…Ale třeba chlapec bude dobře, jak politikové činí, vysílat signály. To je to teď obvyklá fráze nebo hodnocení, snad u někoho i zájmová činnost nebo dokonce práce, ať už partají nebo jednotlivců, jakkoli to kdysi byla výsada telegrafistů. Vyslali jsme do Evropy či do světa špatný signál, praví jedni, byl to dobrý signál, míní druzí. Ještě že současný člověk má o něco více než jen druhou signální soustavu.A když jsme u těch módních povolání – z chytrého kluka, případně i holky, může být nejen politik, ale také lobista, profesionální golfista, makléř, případně i developer čili spekulant s pozemky, makléř, v horším případě gambler, tedy člověk, krmící hrací automaty, z dívky top modelka, miss nebo alespoň vicemiss. Tito lidé mají nesmírné vyhlídky na zbohatnutí a jen malé riziko, že půjdou do krimu - protože už se nechodí do basy, do lapáku nebo do lochu. V krimu končívají smolaři, kteří ukradnou jen pár desítek nebo tisíc, neboť ukrást auto je bezvýznamná a celkem běžná činnost, přepadnout člověka spíše přestupek, stejně jako se zmocnit určitými transakcemi více milionů neboli melounů. A když jsme u peněz, kamsi do neznáma zmizel pojem pětka, přesněji řečeno desetikorunová bankovka, protože se za ni téměř nic nekoupí, stejně jako za kilo neboli stovák.     Čeština vůbec, zejména v poslední době, přebírá mnoho anglických, či zpotvořených univerzálních slov. Víme, co to je dealer – nejčastěji kšeftuje s drogami, ať už s trávou, perníkem, hérákem nebo koksem, „bílý kůň“ není jen nějaký ušlechtilý hřebec nebo kobylka, ale člověk nasazený do týmu překupníků či vykradačů všeho možného jako viditelný pěšák, který kšeftům dodává jakési zdání legality a velmi často končí jako předčasná mrtvola. Má-li štěstí, může ještě před tím vyfásnout „pět českých na stůl“ jako zálohu na pohřeb a útěchu pozůstalým.Ale i kdysi tak trochu hanlivá, ale potřebná řemesla mění své názvy. Kdepak dneska pohodný nebo antoušek – je to mnohem kvalifikovanější veterinární správa.A místo tuláka bezdomovec. A v kostelech, alespoň těch katolických, někdejší kázání nahradila promluva, což v konečném efektu vypadá dobře. Od zbožných věcí skočme k těm méně mravným – asi každý už ví, co je skupinový sex, přesněji řečeno grupáč, z čehož bývá i delikátní kolektivní onemocnění - vždyť už i člověk neznalý hudby vytuší, co je to „Aida,“ která s panem Verdim nemá nic společného Ale vzdělaní lidé nechodí za takovouhle ušlechtilou zábavou do bordelů – pardon, erotických klubů –ale přímo na swingers party, kdyby laskavý čtenář o žádné takové společenské akci nevěděl, stačí si to vyťukat na internetu Pokud ovšem patříte mezi V I P- tedy mezi důležité persóny, dávejte pozor na investigativní neboli po senzaci čmuchající žurnalisty, zejména fotografy. Týká se to politiků, ale také zajímavých osob ze šoubyznysu, tedy obchodu se zábavným uměním. Ale připomeňme si i některé pojmy prastaré, které v letech reálného socialismu vymizely a teď září na některých obchůdcích.Vetešník a vetešnictví, kdysi cosi nepříliš důstojného, jenže v současných vetešnických krámech lze občas nalézt vedle minulost připomínajících drobnůstek i kusy velmi cenné, zejména kradené. Vedle vetešnictví ovšem máme i obchody se vznešenějším světově znějícím názvem, to je tedy sekndhend nebo v soudobé češtině sekáč, tj. vetešnictví prodávající hadry a často i textil neobnošený a levný, hlavně z asijských zdrojů Někdejší sekáč – tedy hezky, často nápadně oblečený člověk, už se takto neoznačuje – je to spíše jedinec, který je „in“, to znamená jako uvnitř světa, tedy módy, doplňků, mravů a návyků . Prosťáček si dá karbanátek, světaznalý jedinec jde spíše po hamburgru.A tak dále.     Jak zakončit krátký výlet do světa zmizelých či mizejících, nových a rodících se slov a pojmů, slov a slůvek, které odvál nebo naopak přinesl čas? Snad omluvou autora tohoto zamyšlení. Dával jsem některá slůvka do uvozovek tam, kde je to pro pochopení nezbytně nutné, jinak jsem vepsal mnohé výrazy tak, jak se používají v řeči hovorové a dostávají se postupně i do řeč spisovné. Slang a argot, což bývalo něco jako futajbl, zasahuje totiž i do literárních forem Brána jazyka, což je pojem od jistého pana Jana Amose Komenského, je opravdu otevřená novým výrazům v proměnách času i života. Což se nemusí každému zamlouvat, jenže – jsou i horší věci. Takže nashle zase někdy příště.l  JAN KAŠTÁNEK Vyšlo v časopise „Dědictví koruny české“ č. 2 2OO9, o  restauracích pod názvem Světla promenád...