Muška, Ladislav

Podrobnosti

Kategorie: Tvorba členů a hostů

Ladislav Muška: Oko blbec  

Titulku se nedivte. Když vám přijde výzva, abyste zaplatili pokutu za rychlou jízdu, ráno jste si polili novou košili kafem a přitom rozkřápli oblíbený hrníček, taky řeknete, to zas bude den blbec. Proč by nemohlo být blbec oko? Takové oko mám já. Levé. A mám na to papír od paní doktorky O.  Nejdřív jsem měl v tom oku cvrčka. Nikoli zvukového, to oko nesvede, zato vizuálního. Prostě se mi v tom oku začalo cvrkavě třepat, zejména po ránu. Později se ten vizuální cvrček unavil. Taky nesnáší brýle, hned toho cvrkání nechá. Místo toho se mi rovné linie viděné tím okem začnou všelijak vlnit a prohýbat. Neplatilo na to nic, a tak jsem se objednal k oční lékařce paní doktorce O.   Je to usměvavá mladá dáma, příjemná na pohled ze všech stran, ať už vám cvrká oko nebo ne. Taky sestřička je podobného vybavení, jenže ta mě jen usazuje v temné komoře bradou a čelem do aparátu, který připomíná gilotinu. Zato paní doktorka si sedne z opačné strany, svítí na mě paprskem a kouká mi zblízka do cvrkavého i necvrkavého oka. Sedí tak blízko, že se neubráním myšlence, co kdybych paní doktorku objal i s tím aparátem – ten by se později mohl eliminovat. Jestli by ze tmy přiletěla facka…   Tímto způsobem paní doktorka O. zjistila, že mám věkem podmíněnou makulární degeneraci. Mám oko degene, čili blbý.   „Propána, paní doktorko,“ děsím se. „To abych přestal lítat ve svém éroplánu!“   „No,“ pouvažovala milá paní doktorka. „Bude lepší, když si pořídíte nějaký starší vrtulník.  Hlavně si ale kupte lék s luteinem.“   Název léku jsem si přečet v barevné brožurce, kterou jsem dostal zdarma. I lék byl o něco levnější než ojetý – vlastně olítaný – vrtulník. V té brožurce jsem navíc nabádán, abych denně zíral na přiloženou nevyplněnou křížovku na křídovém papíře. Křížovka má uprostřed tečku. Kdybych čáry té křížovky viděl za čas jinak, mám to paní doktorce hlásit. Jenže mé degenerované oko na té křížovce vidí pořád stejné vlnovky a já s ním vedu takovýto dialog.   „Kam čumíš, mý blbý voko?“ ptám se.   „Jsem blbý, tak čumím do blba,“ odpovídá. „Kdybych bylo chytrý“.   „Tak co?“   Oko se chvíli cítilo zaskočeno, pak se vilně zakřenilo, neboť v něm převládl mužský element. Pod jeho vlivem pokračovalo.   „Vidím na tý pitomý křížovce samý křivky. Oblý křivky, prosím! Oblý jako ženský boky a jiný atributy ženských figur. Kdybych bylo chytrý a ne degenerovaný, koukalo bych na originály těch křivek a ne na nějakou debilní křížovku…“   Budu se muset zeptat paní doktorky O., jestli to mý oko nekecá. Je přece degenerovaný. Je to oko blbec.