Richter, Milan

Milan Richter

ORLICE

Tvůj křišťál se rozbíjí o koryto jezu

Tam kde děti počítaly tečky skotačivým pstruhům skotačí barvy všech odstínů

Snad jen nevidomý dohlédne dna

Smuteční vrbě stékají po závoji blátivé slzy v nichž prosvítá bílé bříško bělice.

 

VÁM CHCI TO ŘÍCI

Vám chci to říci OČÍM   brýlemi vroubenými

Vám chci to říci RUKÁM     zvrásněným závojem taženým

Vám chci to říci VLASŮM      stářím stříbrným

Vám chci to říci ZUBŮM  v hrnku složeným

Vám chci to říci NOHÁM     světem prošlým Vám chci to říci

VÁM LIDEM     starým     milým dobrým

Vám chci to říci    

to slůvko     DĚKUJI

 

CESTA TROLLŮ

Z vrcholu dolů padají vodopády

skalami modravě zelené

mění se v bílou pěnu jak spony do vlasů

škrtí je mostky

klikatí se přes ně silnice

v hučení vody není znak zloby

to dobře pozná horský mužíček

nos zčervenalý

TROLL mu přezdívají

hezkého není na něm kousíček

 

ČTYŘISTA DEVATENÁCT

Sobota půlnoc se loučí osmnáct hodin tělo proháním

RHEINFALL se blíží

„GOU GOU MILAN“ z ní v uších z ČECH

pátý závodník Asfaltka klesá

vodopády řvou na uvítání

Potlesk - Tlampače mnoho chtějí říct slyším své jméno

„VIER HUNDERT NEUNZEHN“ a hladivé „CZECH REPUBLIC“

Ze sbírky Vám chci to říci, vydal: OFTIS Ústí nad Orlicí 2002                                                      

 

richter_tvorba

Powered by PD CČSH