Vocelová, Hana

Podrobnosti

Kategorie: Tvorba členů a hostů

 

vocelova_tvorba

Hana Vocelová

Víra je dar    

Víra je dar, jenž základ všeho tvoří, a jak ten maják v moři má úděl svůj...  Slova této písně mi utkvěla v paměti od dětských let a umožnila mi nepátrat, kde se vlastně víra bere. Víra je dar, který nám usnadňuje život, provází ji důvěra i naděje, potvrzení toho, že usměrňuje naše životní cesty. Ten dar jsem dostala i já a jsem za něj vděčná. Připouštím ale, že jiní se k víře propracují různými cestami, třeba i svízelnými, o to víc si ji pak považují a spoléhají na ni při cestě životem. Zkušenosti mnohých to potvrzují. Stačí se spoléhat na biblické texty, které mnohdy překvapí tím, jak konkrétní situaci přesně vystihují a její řešení ovlivňují. Připomeňme si třeba před lety obávané pohovory o názorech na vstup „spřátelených“ vojsk. To byla likvidační vlna, která se prohnala řadou pracovišť a fatálně ovlivnila život mnoha lidí. Moji známí s údivem konstatují, že i na takovou situaci dokázala Bible odpovědět a posílit víru v úspěšný výsledek jednání. V evangeliu Lukášovu ve 12. kapitole od 11. verše v Kralické Bibli čteme: „Když pak vás voditi budou do škol a k vladařům a mocným, nepečujte, kterak aneb co byste měli odpovídati, aneb co byste mluvili. Duch svatý zajisté naučí vás v tu hodinu, co byste měli mluviti.“ Nový překlad Bible pro 21. století je v této pasáži ještě věcnější: „Když vás povedou do shromáždění a před vrchnosti a vlády, nestarejte se, čím a jak se máte hájiti a co říkat. Duch svatý vás v tu chvíli naučí, co máte říci.“ Kolikrát se tato uklidňující rada osvědčila! Můžeme dosvědčit, že i další klíčové situace v životě zklidňují slova Písma. Při ztrátě nejbližších, v nemoci, při zásadních změnách běhu života, vždycky nacházíme v Bibli povzbuzení a oporu. Po čtyřiceti letech spokojeného života v krásném prostředí jsem s obavami připravovala změnu svého dalšího pobytu, a i tehdy mě uklidnila slova z evangelia Matoušova, 11. kapitola 10. verš: „Aj, já posílám anděla svého před tváří tvou, kterýž připraví cestu tvou před tebou...“ A skutečně, v novém bydlišti jsem spokojená a vděčná. S důvěrou, že se mohu svěřit do Boží péče a naplňovat Boží vůli, prožívám všechny dny svého života s vděčností. I slova jedné naší písně doporučují: „Důvěřuj se v Pána, ó duše má, z večera i z rána On ti pomáhá...“  V naší společnosti převažuje konstatování, že jsme výrazně ateističtí, ale já o tom pochybuji. Jen si připomeňme, kolik je „hledačů“ v různých naukách a směrech! Už ale nevíme, kolik je „nacházečů“, většina si své objevy úzkostlivě chrání, protože věřit, to se přece nenosí! Jeden ze známých katolických duchovních si posteskl, že se diví, čemu všemu musejí lidé věřit, aby nemuseli věřit v Boha! Oslovit veřejnost a vést ji k víře je čím dál složitější, protože tempo života i jeho zdůrazňované spotřební hodnoty a požitky přebíjejí potřebu duchovního prozření. To se, opravdu, v současné době těžko prosazuje. A tak nezbývá, než vrátit se k základům, k Desateru, připomínat princip v í r y, n a d ě j e a l á s k y, s důrazem na proměnu vlastního života a příkladné služby bližním!  Věřím, že s pomocí Boží si víra najde cestu k mnoha potřebným.

Publikováno v Kalendáři Blahoslav 2010

 

Cantate (zpívejte)

Vztahy mezi generacemi Všimli jste si? Druhá polovina minulého století přinesla hluboký rozvrat vztahů mezi generacemi. Co bylo do té doby respektováno a naplňováno tradičními formami soužití i péče, postupně mizelo. Co to způsobilo? Řada společenských a ekonomických změn vnesla do tehdy nezpochybnitelných vazeb nepříznivé vlivy, které byly navíc podpořeny tehdejšími celospolečenskými i politickými tendencemi. Projevily se nejen prohloubením ateismu, ale také radikálními změnami vztahů ke starší generaci i v péči o ni. Svůj podíl na tomto vývoji měla nepochybně i razantní kolektivizace zemědělství. Postupně docházelo ke změnám vazeb rodinného soužití, starost o rodiče a prarodiče se přenášela na zařízení státu, výměnky ztrácely svou stmelující funkci v životě rodin. Přispělo k tomu i zrychlené pracovní tempo, honba za výkony i materiálním prospěchem, což ovlivňovalo také využívání volného času. Tento vývoj byl zpočátku méně patrný ve větších městech, kde masivně působil rozvoj různých pracovních i mimopracovních zájmů, až po bouřlivý rozmach chalupaření. Společnost dávala přednost novým formám zájmové činnosti cíleně podporované státem a hlavně politickým vedením. Vyvážený generační poměr byl narušen i v řadě pracovních oborů, nejvýrazněji snad v oblasti školství. To nepochybně ovlivnilo také i soukromí rodin a vazby mezi generacemi. Jen si vzpomeňte, kolik z nás si nese životem trvalé vzpomínky na své učitele od obecné školy až po vyšší stupně vzdělání. Kolik obětavosti vyžadovala péče o mladou generaci dnes jen stěží oceníme, pokud nemáme vlastní bohaté vzpomínky na tuto fázi svého života. V uvedené době byly podporovány různé mimopracovní aktivity, které samozřejmě vyžadovaly více času a tím omezovaly kontakty se staršími členy rodiny. Najednou se stávalo pravidlem, že bylo stále méně času na návštěvy starších členů rodiny, natož na nějakou soustavnou péči o ně. O to se postaral stát, který tuto část společenského života i povinností postupně uzavřel do sociálních zařízení. To bylo na první pohled velkorysé, pro mnohé ale také pohodlné. Naučili jsme se vnímat domovy důchodců jako výraz sociální péče o seniory, ale nevnímali jsme její důsledky v mezilidských vztazích, zejména v rodinách. Současná doba jen obtížně napravuje důsledky tohoto dřívějšího vývoje, mnohdy s údivem sledujeme, co všechno péče o starší generaci vyžaduje nejen po stránce ekonomické. Nositeli potřebných změn ale zatím nejsou sama rodiny, spíše řada dobrovolných organizací, které programově napravují předchozí nežádoucí vývoj. Snaha o vytvoření podmínek plnohodnotného života ve vyšším věku otevírá řadu projektů, v nichž nalézají také senioři své uplatnění, využití celoživotních zkušeností i znalostí. Zatím však není patrné systematické sbližování mladých se staršími, jsou to spíše ojedinělé případy. Přesto právě mladí dovedou ocenit přínos kontaktu se staršími. Začíná to žadoněním o vyprávění babiček a dědečků o jejich vlastní mládí, o tom, co vyváděli jejich rodiče, a jak se vlastně před několika desetiletími žilo. Škola neposkytuje dostatečně barvitý obraz podmínek života tehdejší doby, pro mladé je dnes nepochopitelné omezení cestování, studia i možnost rozhodování o vlastním životě. Devizový příslib, cestovní doložka i celní prohlášení jsou pojmy neznámé mnoha mladým lidem. Informace o těchto "vymoženostech" je často glosována neuvěřitelným údivem a konstatováním, proč jsme si to nechali líbit! To nemůžeme mladým vyčítat, spíše bychom se měli snažit sami zlepšit své vztahy k rodičům a prarodičům Znamená to překonávat současný fenomén nedostatku času, na který odkazujeme při nedostatečných kontaktech s nejbližšími. Stačí si uvědomit, že času máme všichni stejně, jen s ním neumíme správně hospodařit. Práce, odpočinek, zábava, ale i kontakty rodinné vyžadují racionální využití času s přihlédnutím k významu těch činností, které považujeme za nejdůležitější. Pro mnohé je to nepřekonatelný problém, ale je to v podstatě velmi jednoduché. Ukazatelem skutečného vztahu k našim nejbližším i přátelům je rozměr času, který si pro ně uděláme a který s nimi strávíme. Znamená to přehodnotit své priority v práci, v životě i ve vztazích. Stojí to za tu námahu, protože tím můžeme obohatit sebe i své blízké. Neztrácejme naději na zlepšení generačních vztahů, začněme sami u sebe. Buďme příkladem nejen svým dětem, ale i ve svém okolí a snažme se naplňovat Komenského definici: "Výchova je láska a příklad!" Jak jednoduché!!! Hana Vocelová

vocelova_tvorba

Hanka Vocelová diskutuje

vocelova_tvorba

Honzova báseň pro Hanku

vocelova_tvorba

Narozeniny H.Vocelové

vocelova_tvorba

 

vocelova_tvorba

 předsedkyně 

vocelova_tvorba

Narozeniny ses. předsedkyně 

vocelova_tvorba

Olga Čuříková a Hana Vocelová na besedě

vocelova_tvorba

Oslava narozenin Hanky Vocelové skupinka březen 2010