Weigel, Pavel

Podrobnosti

Kategorie: Tvorba členů a hostů

Vyjmenovaná slova

 Pavel Weigel

B

V Přibyslavi na bylinách

býk z Bydžova znaven sténá.

To jsou ale obyčeje!

Však se mu kobyla směje,

že prý nemá byt.

Chce snad tento dobytek

babykový příbytek?

Že je bystrý obyvatel,

bez nábytku a bez přátel

nehodlá už být.

Bystrý býk byl obyvatelem Bydžova a se Zbyňkovou přibyslavskou kobylou bydlel obyčejně v příbytku s bytovým nábytkem z babyky a bylin.

L

Kolem mlýna plynou lyže,

slyším vzlykat Olega.

Lysým lýtkem blýská vleže

a pelyněk polyká.

Plytká řeka u Volyně

plýtvá lýkem. Vlysem slyne

plyš.

Volyňský mlynář slyne blýskavým lysým lýtkem, plýtvá vzlyky, polyká pelyněk a plynule slýchá o plytkém plyšovém vlysu a lyžích z lýka.

M

Myslíš, že my mýlíme se,

když hledáme v Litomyšli mys?

Hmyz je na mýtině v lese,

dmýchám chmýří na umytou myš.

Mykám vlnu u Kamýka,

kde se sumýš nachomýtá.

Strážce mýto zamyká,

hlemýžď myrtu usmýkal.

My od kamýckého mysu mylně myslíme, že zahmyzená myš smýká nachomýtnutého hlemýždě mýtinou k mýtu u Litomyšle, odemyká a dmýchá mykané chmýří na umytého sumýše.

P

Spytihněv zpytuje pyl z Pyšel,

pýchou se pysky mu pýří.

Z Chropyně netopýr zašel

pykat za pytel pýří.

Slepýše šlapou kopyta

koně, co zvolna klopýtá

třpytem mokrého pýru.

Spytihněv z Chropyně pykavě pýří pyšný pysk a s pytlem pylového pýří klopýtá na třpytivých kopytech pýrem k Pyšelům zpytovat slepýše a pyj netopýra.

S

Sytý syn sypal sýkoře

syrový sýr tu na dvoře.

Sysel syčel, sýček sykal,

sychravý syrý den usychal.

V syré sychravě sychrovský sýček syčel syslu: „Sytý syn sypal sýkorám usychající syrový sýr.“

V

Vyžle žvýká vyzu z výhně

a pak vyje v povyku.

Zvyklé nechovat se řádně,

výská bez všech cavyků.

Vyká mně: „Vy, vysoký pane,

chcete vydru zahlédnout?

To zajděte do Výtoně,

do Vyškova nechce plout.

K výru vaše slabá paže

předponu vy- neuváže.“

Vyškovské vyžle zvyklé vykat vysokému výtoňskému výru žvýká vyzu z výhně a bez cavyků výská, vyje a jako vy povykuje o předponách vy- a vý-.

Z

U Ruzyně v krčmě

ozývá se jazyk hostů.

Rvačka brzy začne.

U Ruzyně brzy jazyk nazývám.

Vyjmenovaná povídka

Zbyněk, co má v Bydžově byt s nábytkem, bystře natrhal kobyle a býku bylinu, ne však babyku, jak bylo obyčejem obyvatel města Přibyslav.

Obě němé tváře slynou blyskem lysých lýtek od pout z lýka. Pásl je u mlýna a vzlykal plytkým pláčem, protože nesměl lyžovat a musel polykat pelyněk. Z oka mu teď plynule splývá slza.

Mýlil se ve své snaze zamykat mýto na usmýčené mýtině, kde se nachomýtla myš, hlemýžď a také hmyz. Postrádal tu však myrtu a umytého sumýše. Ve svetru z mykaného úpletu dmýchal chmýří a stejně jako my myslel na mys u Litomyšle.

Posléze ohrnul pysk a se třpytem v pohledu zpytoval, zda má klopýtat s pytlem chmýří do Chropyně. V Pyšelech našel slepýše a dal ho netopýru, za což bude pykat. Rázem pozbude své pýchy, až dostane kopytem od Spytihněva. Ten setřásl pyl a teď se pýří.

Jednoho syrého sychravého dne syčel na sytého syna, jenž sypal sýkorám syrový sýr. Snědl ho však sýček, syslu zanechal jen usychající kousek.

Vysoký muž z Výtoně, kterému vykám, bez cavyků výskal, vyl a vůbec dělal povyk. Nevěděl, zda má ve slovu vyžle napsat předponu vy-. Venku žhnula výheň, výr odlétl do Vyškova a vydra žvýkala vyzu. Vy tento zvyk snad nemáte.

Třebaže je ještě brzy, půjdu do Ruzyně a tam se budu ozývat tak dlouho, dokud budu vládnout jazykem. Jen tak dokážu sepsat všechna vyjmenovaná slova do tohoto textu.