Harák, Ivo

Podrobnosti

Kategorie: Tvorba členů a hostů

Ukázka z knihy Pedomancie

 

Rodokmen posledního trubadúra

nevěstka uvolnila svá ňadra
fík vypučel a rozkvetlé révoví
vydalo vůni u břehů Sarajú

lampu jsem naplnil olejem
a sestoupil do své hrobky
na pravém břehu je Scylla
na levém Charybdis

hubu i vzpurný kůň
si poraní o tvrdou uzdu
labuť divný pták zpívá
umíraje     kapoun v cudnosti chodí

třebaže mizí má rozvaha
utichl hlas -
jen jedenkrát
a napořád být ztracen

polibky těch
co už se nevrátily

Poslední trubadúr (rozestavěl své kulisy)

...že stačí krabicové?
radost i bolest
si žádá dobré víno:

jestliže se ženou...
jedině s pětkou z počtů

jestliže se ženou...
pak jenom s tou
se kterou bych chtěl děti

ke svému sokovi
jít s otevřeným hledím

podat mu pravici
pokud spadne s koně

a když on vyhraje
a nejen ruku dámy

hlubokou úklonou
oběma popřát štěstí

(to aby - krucinál -
nebyly vidět slzy)

jsem přece trubadúr
jsem rytíř s rolničkami

radost i bolest
si žádá dobré víno.

Poslední trubadúr (potkává dámu)

sypače sypou sůl do popraskané kůže
na rubu sešité pavími šlépějemi
sypače sypou sůl slyšíš jak syčí? němí
ty v sypkých slovech ženy já v mlčení muže

jenž dal by i svůj dech stárnoucí leporelo
pozřené roztápí v blednoucích obrazech
toho co nebude špendlíků v blindrámech
jenž dal by i svůj dech když požádalas tělo

jak svojí krustou krab jsme obaleni v soli
navzájem třeme se zdalipak popraská
zadřena pod kůží - pak každý sebe bolí:

dva kteří zbyli si vermut a maraska?
a přece něco- snad- když v postním plátnu polí
prsť vlasů tvých jak kost  v mých  prstech zapraská

 

Poslední trubadúr (nastupuje službu)

láska jako úkol
dvě hloupá slova. myslím si
možná ji bolí záda

celý den sedí, občas
narovná šíji, uvidí
dvě slepé oči
protějšího domu
(kolik odstínů má šedá)

těší se na večer?
uvaříš čaj
přidáš i metafory
med, citron, rum

a potom: po málu,
pomaličku
(o tom se však už nemluví)