Tošner, Jindřich

Podrobnosti

Kategorie: Tvorba členů a hostů

JINDŘICH TOŠNER

verše ze sbírek Bezpečná vzdálenost a Místo dotyku, vydalo nakladatelství Medexart, s.r.o., 2016, knihy je možné objednat na www.kosmas.cz nebo v knihkupectvích Kosmas

Tvůj úsměv večer zapálil hvězdy

ráno potahuje slunce za rukáv

tvá chůze: páv oči: možná, někdy

 

Chtěla bych dítě

kousek tebe

poklad uschovaný

ve mně

a pak

pro oba

(Bezpečná vzdálenost 2016)

 

Někdy se ve vteřině

život zadrhne

zmizí

usadí v kolečkovém křesle

podá berle

oněmíme po chybě

kterou jsme udělali my

nebo někdo jiný

k zlosti

výběrčí daní

nepozornosti

 

Dívka už smrt políbila na tváře

čeká poslední objetí,

nemůže jíst, ale ještě dýchá zapomněla se zeptat, kde má počkat na ženicha

a který den

u stolu začíná další sen

otevírá knihu a sešit píše anglická slovíčka passion, betrayal conviction to death

jako by v nebi porozumět chtěla

andělům budou-li mluvit anglicky

a nebudou mít žádný spěch

 

Proton bez příčiny spletl cestu

zabloudil na pouti za hvězdami

na zemi si učenci mnou brady zvedají obočí

nechápou tu podpásovku hrozí výbuch konec světa jestli nezmizí, tak se země pootočí

kde bylo teplo, začne zima škaredá milá, bude nejhezčí

 

Nemá co nabídnout, nepekl

nemůže uvařit aspoň kávu

bojí se pyžama bez knoflíku

nemá umytou hlavu

chtěl by vypadat jako dřív,

když byl zdravý ukazovat zahradu, dům

pochlubit se sbírkou známek vnoučatům

tak skloní hlavu, stydí se a mlčí

nechtěl dělat starosti než uloží kompoty do skřínky

schová se pod deku

nemůže se dočkat, až skončí návštěvy

s vděčností, že alespoň někdo přišel

 

Řádová sestra slyší ortel smrti

usmívá se

nevím, proč mě tak rychle nahoře chtějí

snad uklízejí snad dostanu nový úkol

těžší zadání

vyčistit láskou cestu mezi hvězdami

na zemi už nejsem zapotřebí

třeba se vrátím

bude-li bůh chtít

budu mít radost a budu ho ctít

nakonec to tady nebylo tak špatný

jen jsem se musela dívat z jiné strany

lidé bývají zbytečně ustaraní

já vím, že umřu

nebuďte, smutný doktore

berte to, jak to je

 

Loď postele

vplouvá

do přístavu sanitky

na palubě leží kapitán

tak konečně domů pane?

po půl roce?

na jak dlouho?

navždycky!

 

Všechny krásné ženy

jsou mu zapovězeny

boky, prsy, lýtka, rty

může se jen dívat

litovat, že není mladší

jako dřív

princ

do chřadnoucího krále

zakletý

která by chtěla staříka

který všechno ví

naříká na osud

a místo, aby přisedl

schází

(Místo dotyku , 2016)