Aktuálně
Gottliebova_publ
- Podrobnosti
- Zveřejněno 25. 7. 2013 16:13
O nás Řekli o nás Kde nás najdete Členové a hosté Aktuální program
 |
| gottliebova_publ |
Průvodce lidských osudů V pražské Soukenické ulici číslo 29 sídlí Galerie paměť. Založení této galerie před deseti lety byl bohulibý čin; setkávají se tu díla klasická, jimiž současníci připomínají, co nesmí být zapomenuto a díla současná, aby vstoupila do paměti pro lidi budoucí. Jsou to díla výtvarná, hudební, literární, básnická i dramatická. A protože tuto galerii navštěvují opravdoví zájemci o uskutečňovaný program, je tu příjemně, milo, posezení a povídání v téměř hmatatelném souzvuku. Tak jsem to alespoň cítila v úterý 14. listopadu 2006, kdy uváděl do života svou životopisnou knížku bratr Miroslav Matouš. Nazval ji Putování rosou i prachem s podtitulem Hledání Cesty Světla, vydal ERMAT, Praha, kresba na obálce Jana Wienerová. Tou rosou procházel, když svobodně mohl kázat Slovo Boží a ověřovat si jeho blahodárné působení i na nevěřící posluchače, tím prachem šel druhou polovinou svého života, když mu evangelní činnost ateistická moc odňala. Jednou mohl pracovat jako kočí, jindy jako dělník v krušných prostředích různých staveb. A přesto zůstal svým – hluboce věřícím člověkem a dál přesíval svou víru do vědomí lidí, s kterými se setkával. S otázkou „co je smyslem života“ oslovoval i výrazné osobnosti své doby, výtvarné umělce, básníky, profesory, v knize se s nimi setkáváme, mj. i se spisovatelkou Jarmilou Glazarovou, která se přede vším cítila být komunistkou (než se zklamala). Miroslav Matouš je také básník, jeho verše jsme si mnohdy mohli přečíst v Českém zápasu. Své Putování končí opěvem velikosti Boha, jemuž cele náleží, ale ví: „ Jen bledým úryvkem je vše, co dovedu a stačím vyslovit. Avšak v tobě co krystal v roztoku Dochází v plnosti můj kusý tvar“ Ivana Gottliebová
Flieglova_cteme
- Podrobnosti
- Zveřejněno 25. 7. 2013 16:13
O nás Řekli o nás Kde nás najdete Členové a hosté Aktuální program
PhDr. Anna Flieglová Kniha – neodmyslitelná součást mého života Chcete zmoudřet ? Můj ty světe -otevřete knihu – čtěte ! (Jiří Žáček z Encyklopedie pro žáčky)
Od dětství mne knížky provázejí z domova, čichání k potištěnému papíru bylo mou vášní – laskavý hlas maminky, babičky i tatínka a jejich ruce otáčely stránkami knížek s tolikerou krásou písmen a obrázků. A což teprve maminčin doprovod do pojízdného bibliobusu v obci, kdy očekávající pan knihovník v knižním labyrintu vše našel, obřadně a nadšeně nám předal a maminka mu nosila ze zahrádky libeček, koření do polévky a on nám pak mával ze dveří bibliobusu... Byla jsem dítě pokřtěné arcibiskupským knihovníkem otcem F. Vernerem, snad i to předznamenalo moji pozdější profesi knihovnice. Nejmilejší knihou dětských let byl pro mne Louskáček a myší král E.T. A. Hoffmanna, asi z důvodu, že se jeho obsah odehrává ve vánočním požehnaném čase a že stojí výrazně proti sobě postavena poctivost, čestnost, upřímnost a ochrana, na druhé straně zpupnost, moc, agresivita, zlo a boj. Pak přišly školy. “Nemilovat knihy je nemilovat moudrost... Knihami se mnozí učení stávají učenými i mimo školu, bez knih pak nikdo učeným nebývá ani ve škole; jestliže milujeme školy, milujeme také knihy, duše škol“, sdílím s J. A. Komenským a s K. H. Borovským lze souhlasně vyjádřit, že „knihovna je škola, a to škola pro mládež i pro dospělé, škola všestranná, kde vyučuje mnoho moudrých učitelů“. - Z knih pramení vzdělání – je třeba se však naučit číst mezi řádky, vidět za mrtvými literami živého spisovatele, jak píše František Halas: „Ta bdělá vážnost nad přípravou slova ty čtoucí zdali víš, že z nesmírna se slovo klová a roste jak s ním zacházíš“. V mé dospělosti mne potěšuje kromě četby Bible, slov a úvah Matky Terezy, M. Gándhího, A. Schweitzera i dalších duchovních osobností, česká poezie, zvláště našich nadaných básníků, jimiž byli např. J. V. Sládek, Jan Neruda, Antonín Sova, František Halas, Jan Zahradníček, Václav Renč, Miroslav Florian a mnozí další. Ke čtení máme být vedeni rodiči – dům bez knih by zůstával i při nejlepším vybavení jako tělo bez duše, prázdný, duchovně chudý – lze říci, že by z něj vzešly duševně ochuzení lidé. - Však přicházejí strázně života, člověk oplakavá ztrátu bližních, cítí nekonečné zklamání z nespravedlnosti, křivdy, vypořádává se se svými pochybeními, vinami – a tu se zadívá na mlčenlivé společníky – pravé, věrné přátele na regálech knihoven a ptá se v duchu: „Pomůže některá?“ A hle: zjistí, že když sáhne a rozhoduje se, že mu určitá kniha pro daný okamžik jde sama vstříc, za nic ho nekárá, neubližuje, ale pokorně vede svou moudrostí .– Však nejcennější je pro mne ta kniha či slovo, které mi někdo předá, když je mi velmi úzko, a pak slova či úvahy, které vytvořím, napíši sama, a když je někdo ze zástupců tisku otiskne i pro ostatní čtenáře, teprve to mi přináší pravou radost. Z toho plyne, že nejcennější knihou by měl být pro každého z nás náš vlastní život, zázrak a dar Boží. V úzkém slova smyslu trvá, když žijeme v tomto světě, však písmem – v knihách žijí naše myšlenky po věky. Tak nás knihy vedou obloukem zpět k člověku, k jeho nesmrtelné duši. Neztraťme schopnost psát a snahu potěšovat druhé (dopisy či deníky apod.). Vždyť básník Antonín Sova nám vzkazuje z věčnosti „jen jedno slovo najít v pravý čas a uzdravit jím k smrti smutnou duši. Najíti, za horou, když někdo čeká nás, a uhodnout, kde srdce skrývá se a buší.“ Proto myslím, že prostřednictvím knih hledáme stále lidi, jež bychom měli rádi a jimž by bylo v našem společenství dobře. PhDr. Anna Flieglová, Praha 30. 9. 2010
 |
| flieglova_cteme |
 |
| flieglova_cteme |
 |
| flieglova_cteme |
 |
| flieglova_cteme |
Fotogalerie06
- Podrobnosti
- Zveřejněno 25. 7. 2013 16:13
O nás Řekli o nás Kde nás najdete Členové a hosté Aktuální program
"Fotogalerie aktivit DNC v roce 2006"
 |
| fotogalerie06 |
 |
| fotogalerie06 |
 |
| fotogalerie06 |
 |
| fotogalerie06 |
Fischerova
- Podrobnosti
- Zveřejněno 25. 7. 2013 16:13
O nás Řekli o nás Kde nás najdete Členové a hosté Aktuální program
Foto
 |
| fischerova |
"Viola Fischerova"
Motto: Všechno je jinak *** Viola Fischerová se narodila 18. října 1935 v Brně, v rodině filosofa a sociologa J. L. Fischera. Vystudovala slavistiku na Masarykově a Karlově universitě. Patřila k neoficiální literární skupině Šestatřicátníků, kterou v roce 1952 založili Václav Havel a básník Jiří Kuběna a k níž se hlásili autoři jako Jan Zábrana, Věra Linhartová, Josef Topol a Pavel Švanda. Od roku 1963 pracovala jako redaktorka literární redakce Čs. rozhlasu. V roce 1968 emigrovala se svým budoucím mužem Pavlem Buksou (spisovatelem Karlem Michalem) do Švýcarska, kde vystřídala různá povolání (podomní prodavačka patentních hrnců, garderobiérka, asistentka režie v basilejském divadle). Po studiu germanistiky a historie na universitě v Basileji byla učitelkou na zdravotní a učňovské škole. Po mužově smrti v roce 1984 odešla do Mnichova a navázala pravidelnou spolupráci s Radiem Svobodná Evropa a s časopisem Svědectví v Paříži. V roce 1987 se vdala za spisovatele Josefa Jedličku. Od roku 1994 žije v Praze. Verše Violy Fischerové były přeloženy do němčiny, angličtiny, francouzštiny, španělštiny, ruštiny, chorvatštiny, srbštiny a polštiny. Rozsáhlý výbor ze sbírek vydaných v nakladatelství Petrov se nachází na internetové stráně: http://www.ipetrov.cz Bibliografie:Rozhlasové hry:Nesmrtelná kuřata (Čs. rozhlas 1968) Jak Kuba vyzrál na Papejše (Čs. rozhlas 2004)Lyrika Zádušní básně za Pavla Buksu (Petrov, 1993) Babí hodina (bibliofilská edice Bonaventura + Nakladatelství Fr. Kafky, 1993/95, s ilustracemi Adrieny Šimotové) Jak pápěří (Arkýř+Artforum, 1995) Odrostlá blízkost (Petrov, 1996) Divoká dráha domovů (Torst, 1998) Matečná samota (Petrov, 2002), nominace na státní cenu a na lit. cenu Magnesia litera Nyní (Petrov, Brno 2004), nominace na lit. cenu Magnesia literaPróza Co vyprávěla Dlouhá chvíle, (Meander, 2006) nominace na lit. cenu Zlata Stuha Překlady Poezie Mirona Białoszewskiego; dramata Witkacyho; Fr. Kafka – Dopisy Felici; E. Canetti – Druhý proces; básně H.M. Enzensbergera; německá ženská lyrika; afgánská ženská lyrika; básně A. M. RipellinaCeny: 1995: Cena českého lit. fondu (za sbírku Babí hodina) 2005: Prix Bohemia (za rozhlasovou hru Jak Kuba vyzrál na Papejše) 2006: Magnesia litera (za dětskou prózu Co vyprávěla Dlouhá chvíle) 2006: Drážďanská lyra poezie (za básně ze sbírky Nyní)
Fischerovat
- Podrobnosti
- Zveřejněno 25. 7. 2013 16:13
O nás Řekli o nás Kde nás najdete Členové a hosté Aktuální program
Foto
"Fischerová Táňa"
*1947, herečka, moderátorka, bývalá poslankyně Parlamentu ČR. Matka syna. Hrála v Činoherním klubu, v Divadle Jiřího Wolkera a hostuje v dalších divadlech. Spolupráce s režiséry J. Kačerem, E. Schormem, hrála ve filmech A. Máši, J. Jireše, K. Kachyni. Nositelka Ceny Křišťálové růže za um. Přednes a Ocenění kategorie sociální práce FF UK za sociální aktivity. Členka správní rady nadace Vize 77, předsedkyně občanského sdružení Remedium, členka prezidia Herecké asociace, členka Amnesty International aj. Autorka knih: Lydiiny dveře 1994, Bílý den…a jiné příběhy 1999. Její příspěvek „Světlo hledáme všichni“ publikován ve sborníku Dialog na cestě 2, Blahoslav, Praha 2006