Aktuálně

Dialog1004

Podrobnosti

Zveřejněno 25. 7. 2013 16:13

Literárně dramatický klub "DIALOG NA CESTĚ"

Program klubu 2.polovina října Motto měsíce    "Pro štěstí lidí je především žádoucí, aby byli svorni , a čím více vznikne kontaktů a vzájemných sympatií, tím lépe. L.N.Tolstoj - 20.10 17hod  Dialog mezi Starým zákonem a českou literaturou 20. století * Tajemství - Tajemství mezi člověkem a Bohem * růst kosmické solidarity * Zásady literární tvorby (stylistika, tvůrčí psaní) kontinuálně dle potřeb účastníků - příprava vánočního vystoupení, spoluúčast na knize a sborníku, plány literárních večerů a vernisáží.  * Divadelní dílna - "Hra je základním fenoménem existence." Tvůrčí slast z tvoření všeho druhu je v sobě mnohoznačná, mnohodimenzionální.   - 27.10. 17h  Rozhovor mezi Starým zákonem a českou literaturou * Pýcha - Co si myslím o pýše? Jaké s ní mám zkušenosti? Jmenujte dílo české nebo světové literatury, v němž je tematizována. * Zásady literární tvorby - dle zaměření a přání účastníků Oproštěnost, nadhled "Pouštěj chléb svůj po vodě" * Okénko hosta - profil a prezentace básní - manažer, herec, scénárista a básník Petr Bednář * Divadelní dílna - příprava vánočního vystoupení.

Dialog1005

Podrobnosti

Zveřejněno 25. 7. 2013 16:13

O nás Řekli o nás Kde nás najdete  Členové a hosté Aktuální program

Výtvarná dílna

Literární dílna

Biblická dílna

Tvorba členů a hostů

Rozhovory

Archiv akcí

Novinky: 12. 7. – 14.7. 05    Členové Literárně dramatického klubu Dialog na cestě vystoupí se svými literárními pořady v Lanškrouně, České Třebové, Letohradě, Žamberku, Brandýse nad Orlicí a Ústí nad Orlicí. Spolu s nimi se programu zúčastní i farář CČSH, br. Mgr.Erwin Kukuczka, básník, divadelník a novinář, který Literárně dramatický klub na Podorlicko pozval.

"Program klubu - říjen 2005"

   Následuješ Krista? Buď jeho obrazem! Náš svět se postaví opět na nohy teprve tehdy, až se dá poučit, že jeho spása nespočívá v opatřeních, ale v novém smýšlení.                           Albert Schweitzer5.10.2005 v 17 hodin  středa    Různé - klubové organizační záležitosti, redakční práce s webovými stránkami, nové autorské příspěvky. Diskuse o ekumenismu. Náplň rubriky Tvůrčí dílna porozumění Bibli.    Host - Zdeněk Wagner se odborně podílí na vydávání knih Věry Ludíkové Pošli to dál I-III - Vzkazy lidem i vesmíru. Povoláním je chemik a počítačový odborník. Kromě své profese je i spisovatelem. Napsal řadu pohádek, o něž se s námi podělí během besedy.   V jeho autorském čtení budou představeny pohádky ze dvou knih. První knížka, "Sedmero dračích srdcí", jejíž textová část je již připravena k vydání, obsahuje sedm převážně delších samostatných pohádkových příběhů. Všechny jsou inspirovány skutečnými událostmi, jež však byly výrazně pozměněny a přefabulovány, aby mohly být čtenářům tlumočeny v "pohádkových šatech". Druhý, dosud nedokončený rukopis vypráví krátké pohádkové příběhy o skřítkovi Mandlíkovi, který ve své raketě létá do vesmíru, většinou proto, aby nalezl řešení nějakého problému. Přitom získává nové poznatky o kosmických tělesech, například o zatmění Slunce a Měsíce. Čtenáři se dozvídají odborné informace odlehčenou, básnivou a metaforickou formou.12.10.2005 v 17 hodin  středa    Tvůrčí psaní - Tématem setkání je týmová práce, její úskalí, pozitiva a negativa. Tým  se doplňuje. Máme v něm možnost pracovat s různými lidmi - a právě různorodé týmy jsou ty nejlepší. Také generační rozmanitost je obohacením. Snažíme se přijít na své silné, ale také i na slabé stránky. Je potřeba se umět vzájemně povzbudit. Jaké komunikační styly uplatňujeme v rozhovorech? Kvalitní týmová práce vyžaduje dobrou komunikaci. Komunikace znamená umět se dorozumět. Je to sociální záležitost, sociální interakce. Jaká je spolupráce mezi literáty a redaktory? S jakými problémy se setkáváme?     Autorské čtení - předčítání a redigování ukázek prací členů klubu.     Host - Režisér a překladatel Vladimír Tomeš je absolventem herecké fakulty DAMU a několik sezón působil v oblastních divadlech. Vedle své herecké činnosti organizoval i večery poezie. Toto zaměření ho v roce 1961 přivedlo do Čs. rozhlasu. Jako režisér literárních a dramatických pořadů pracoval dlouhá léta v plzeňském studiu, od roku 1976 pak v Praze, kde externě působí dodnes. Pro rozhlas vznikly i jeho první překlady děl zahraničních tvůrců. K širšímu rozvíjení této činnosti ho podnítilo zvláště přátelství s německým dramatikem Tankredem Dorstem, s nímž se seznámil v roce 1967. Přeložil doposud jeho 11 her, včetně rozsáhlé fresky "Merlin aneb Pustá zem", uvedené poprvé v roce 1987 v Realistickém divadle v Praze, později v Národním divadle v Brně a na dalších českých a moravských scénách. Knižně vyšel "Merlin" v nakladatelství Větrné mlýny, 1998. Na studiové scéně Národního divadla v Praze, v Divadle Kolowrat, byl uveden v roce 1995 i Dorstův "Pan Paul". Z dalších autorů překládá Vladimír Tomeš například A. Schnitzlera, P. Altenberga, S. Zweiga, H.Hesseho.19.10.2005 v 17 hodin  středa    Tvůrčí psaní - Co je to emoční inteligence? Co znamená emoční zralost? S jakými  problémy se můžeme setkat při emoční nezralosti? Co nám radí psychologové? S jakými příběhy se setkáváme my sami osobně? Kde se o těchto problémech dočteme? S kým můžeme konzultovat? Psycholog PhDr. Eduard Bakalář:"Dospělí si mohou stále hrát".     Autorské čtení - předčítání a redigování ukázek prací členů klubu, interpretace textu.    Divadelní dílna - příprava adventního pořadu do rozhlasového programu CČSH.26.10.2005 v 17 hodin  středa    Tvůrčí psaní - "Aforismy, přísloví, citáty a jiné poťouchlosti" - texty do vývěsních  skříněk a pro další didaktické potřeby připravil Ústřední archiv a muzeum CČSH v Praze jubilejního roku 2000, sestavil Mgr. Vladimír Červený.  Jak se pracuje s citáty a parafrázemi? Máme své oblíbené citáty?    Autorské čtení - předčítání a redigování ukázek prací členů klubu, interpretace textu.    Tvůrčí dílna porozumění Bibli - analýza vybraného kázání, biblická esejistika.

Dialog0707

Podrobnosti

Zveřejněno 25. 7. 2013 16:13

O nás Řekli o nás Kde nás najdete  Členové a hosté Aktuální program

Výtvarná dílna

Literární dílna

Biblická dílna

Tvorba členů a hostů

Publicistika

Co čteme, o čem přemýšlíme

Rozhovory

Partneři

Archiv akcí

Sborníky k stažení: - Sborník k výročí TGM.pdf - Dialog na cestě.pdf - Dialog na cestěII.pdf Novinky: 22.04.06 - Změna termínů konání pravidelných schůzek LDK ze středy na úterý 18.15 h na stejném místě. Viz. Kde nás najdete

"Program klubu červenec 2007"

KDY A KDE SE SETKÁVÁME

Každé úterý v 18 hodin – zasedací místnost ve dvoře vlevo, Vítkova 13, Praha 8 – Karlín.Na pravidelných klubových schůzkách se věnujeme autorskému čtení (předčítáme z vlastní tvorby i z oblíbených autorů beletrie i odborné literatury), přípravě pořadů pro rozhlas (např. květen - rádio Proglas - redaktorka Mgr. Anna Štěpánková), redigování článků k uveřejnění v tisku, povídek, dále režijní, dramaturgické a recitátorské přípravě vystoupení v Praze i mimo metropoli. Týmově chystáme přednášky, matiné, soaré a vernisáže. Pro naše webové stránky zpracováváme fotoreportáže, články a příspěvky do všech rubrik (v současnosti budeme otvírat nové rubriky „Publicistika“ a „Co čteme, o čem přemýšlíme“).Páteří naší tvůrčí činnosti jsou sborníky a almanachy. Po dvou vydaných sbornících Dialog na cestě 1 + 2 (s tématy „DIALOG“ 2005 a „SVĚTLO“ 2006) plánujeme vydání 3. sborníku Dialog na cestě 3 (2007), jehož autoři se literární formou (básně, povídky, úvahy, eseje) vyjadřují k tématu „CESTA“. Máme rozpracovaný almanach poezie. Redigujeme vydání další knihy povídek Oty Ševčíka „BLUES KRALUPSKÝCH RÁN“.KDO JSME

Jsme otevřené, tolerantní a ekumenicky laděné společenství. Vřele vítáni mezi námi jsou tvůrčí lidé všech generací, kteří chtějí přispět svou poezií i prózou, svými kresbami, grafikami, fotografiemi, nebo hudbou. Zveme zájemce, kteří rádi diskutují o závažných tématech, baví je recitovat svou i cizí poezii, dokáží na sobě pracovat a těší je navazovat na druhé v týmové tvůrčí spolupráci, jsou empatičtí a invenční, a rádi by například vystupovali v rozhlase.Aktuálně:

dialog0707

- K 70. výročí úmrtí Tomáše Garrigua MasarykaMiroslav Sígl Masarykovo demokratické hnutí (MDH) připravilo k letošnímu 70. výročí úmrtí zakladatele našeho státu a prezidenta Osvoboditele Tomáše Garrigua Masaryka několik vzpomínkových akcí včetně smutečního aktu u jeho hrobu v Lánech. Česká televize bude 14. září vysílat besedu s Vítězslavem Houškou o MDH a TGM. Obsah dvojčísla 78-79 zářijového periodika ČAS, které MDH vydává, je také převážně věnován tomuto výročí. Vyjímáme některé články: Poslední dny a chvíle TGM (Stanislav Polák, životopisec TGM) Potřeba návratu k Masarykově humanitní demokracii (Marie L. Neudorflová, vědecká pracovnice Masarykova ústavu – Archívu AV ČR) TGM a němečtí sociální demokraté v ČSR (Pavel Koukal, pracovník Národního památkového ústavu v Ústí nad Labem) Masarykův vztah k ženám (Vítězslav Houška, autor několik knih o TGM, člen MDH) Péče o hodnoty stále živé (Zdeněk Pokorný, činovník MDH, Česká Lípa) Jak Plzeň vítala a uctívala památku TGM (Karel Waska, archivář města Plzně) Posiloval, uklidňoval, vzbuzoval hrdost (Bedřich Rohan, novinář, naposledy pracoval v BBC) U hrobu pana prezidenta (Adolf Branald, spisovatel) V Masarykových Topoĺčiankách (Luboš Palata, redaktor Lidových novin) Masaryk a dnešní Slovensko (Vladislav Drahoš, Banská Bystrica) Po TGM nejznámější ve světě - o vztahu Baťů a Masaryků (Miroslav Sígl, redaktor ČASu a editor knihy Baťova průmyslová demokracie) TGM a Katolická moderna (Radovan Lovčí, vědecký pracovník) Další články: Prapor prezidenta Masaryka, 550. výročí Jednoty bratrské, Sběratelé Masarykian, Masarykův ústav v Torontu a Masarykovy ceny krajanům, Památník čs. legií).V Praze 24. července 2007 Zprávu podává Miroslav Sígl, redaktor ČASu e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.  Více o něm www: volny.cz/mirek.sigl 

dialog0707

- Decennium Evropanského diáře 1998 – 2008 Hana Ševčíková    Před deseti lety začalo několik vysokoškolských pedagogů z olomoucké univerzity s vydáváním kalendáře – diáře. Každý den přináší zrnko moudrosti evropských autorů a neděle i církevní svátky jsou uvedeny citáty z Bible. Diář je rozčleněn do dvanácti rubrik jako např. Osobní adresář, Nejdůležitější telefonní čísla, Jmenný a plánovací kalendář, Jmeniny abecedně, Použitá literatura a jiné. Publikace začala vycházet v české verzi poprvé v roce 1998 s podporou Nadace Action 365, ekumenické instituce, jež má sídlo ve Frankfurtu nad Mohanem. Do tvůrčího týmu vedeného Františkem Mezihorákem jsem přišla v roce 1998 a připravovala citátové kalendárium pro rok 1999, které vyšlo pod názvem „365 myšlenek pro 365 dnů“ jež se udržel až do roku 2002. Teprve v roce následujícím přibyla na titulním listě dvě slova : „Evropanský diář“. Rok 2004 byl přestupný, a proto se už jednalo o 366 dnů. Následující dva roky vyšly také v Nakladatelství Olomouc, které osm let doplňovalo k jednotlivým vydáním zajímavé ilustrace o Moravě, Evropě a Evropské unii. Rok 2007 a 2008 se tiskl v Německu.      Rok co rok se těším na výběr vhodných výročí pro daný rok. Kalendárium citátů se snažím zaplnit myšlenkami vědců, umělců a myslitelů, kteří mají v daném roce výročí narození či úmrtí. Možná právě proto je tato publikace tak oblíbená v knihovnách, v redakcích periodik, rozhlasu i na školách.      Podíváme-li se na zbývající půlrok letošního roku, můžeme si připomenout 70. výročí úmrtí prvního českého prezidenta Tomáše G. Masaryka citátem    „ Kdo nedovede číst mezi řádky, vůbec nepochopí knihy.“ (+ 14.9.1937) 30. výročí úmrtí českého malíře Jana Zrzavého „ Umění pro umění je k ničemu a zmizí beze stop“. (+ 12.10.1977) 140. výročí narození francouzského spisovatele Léona Daudeta „ Kniha je základem poznání a civilizace.“ (* 16. 11. 1867) a 50. výročí úmrtí českého malíře a spisovatele Josefa Lady „ Člověk je celý v tom, co udělal pro lidi.“ (+ 14.12.1957). Každým dnem by měl vyjít Evropanský diář 2008. Jsou zde připomenuta jména jubilantů i stoletá výročí narození autorů, kterých je přes dvě stě. O nedělích a svátcích promlouvá Písmo svaté, všední dny jsou uvedeny citáty k zamyšlení. Např. „Víra je velký strom zakořeněný v srdci země“ ( Charles Peguy) „ Velká láska se rodí z modlitby, nikoliv z vášně“. ( Giovanni Bosco) „ Kvantitou ohlasu odborného i neodborného se hodnotí člověk a jeho dílo“. (Jiří Krupička) „ Čtenáři propůjčují knize její realitu.“ (William Saroyan).  - O cestách  ke světlu

dialog0707

PozvánkaKarel Funk : esej do bibliofilie O Cestách ke světlu    V našem ruchu a shonu, v touze konzumovat zážitky bez ohledu na jejich kvalitu, v nových a nových přáních a požadavcích se pořád někam pohybujeme, ba ženeme. Odkud a kam? Víme to? Nebo jsme jen poutníky odnikud nikam? Nezapomínáme na zastavení, zkonejšení, usebrání, zakotvení? K onomu zakotvení se v naší předmluvě ještě vrátíme. Na rozdíl od zvířete má člověk nejen vědomí „Já jsem“ a schopnost myšlení a slova. Také létá do vesmíru, přejídá se z mlsnosti, vraždí druhy svého vlastního druhu z nenávisti. Má však navíc i potřebu povznesení. Nemůže mít oči pořád jen upřené k zemi a k praktickým věcem. K navození svátečnosti v našem nitru nám slouží nejen svátky v roce, ale i sváteční body v našem nitru. Těmi mohou být i díla někoho, kdo umí udělat a vyjádřit to, co my nedovedeme. Navykli jsme si nazývat je umělci. Člověk má i schopnost samostatného vědomého hledání pokladů ve chvílích ztišení, vylaďování se, propátrávání, roznícení, kterým můžeme říkat meditace či modlitba. Ta může mít svou inspiraci buď v našem nitru, anebo venku – třeba v uměleckém díle nebo ve skvostu přírody.    Některá umělecká díla naši psychiku zatěžkávají a infikují marasmem. Jiná ji naopak zjasňují, prosluňují. Je krásné si svůj pocitový repertoár a představivost obohacovat o duchovní balzám, kdy nám dílo vyvolá v nitru cosi jako Jitřenku na klenbě oblohy, hostii na jazyku touhy, oázu v dálavách pouště, překrásný hrad na horizontu krajiny, katedrálu v prostorách fantazie nebo ticho, rozhostivší se v chrámu po doznění varhan. Nebo i polodrahokam uprostřed knihy.    Ukolébavky se dnes již téměř nezpívají, večery rodinného souznění a modliteb při svíčkách už také neznáme. Zkusme si místo toho alespoň odhadnout, mezi jakými díly bychom dokázali blaženě a bezpečně usínat. Jakému okolí bychom svěřili svůj spánek? I uprostřed dnešního civilizačního chaosu jsou tvůrci, jejichž dílům bychom se mohli s důvěrou svěřit. Nehledáme někdy v umění i cosi takového, jako je pohlazení po vlasech před usnutím od milujícího a milovaného člověka? Jsou opravdu takoví tvůrci? Jistě. Musíme je ale poctivě hledat. Je jich jako šafránu. Zdeněk Hajný a Eduard Martin patří mezi ně. V přátelském souznění se před několika lety propojily jejich duše. Snad právě tím je dáno i propojení jejich díla – poezie a grafiky. Grafika se zde stává poezií a verše jako by plynuly v malebných a poeticky sdělných křivkách. Oba umělci spolu vlastně rozmlouvají i v této knížečce.    Podobně jako do zemských katedrál nevstupujeme s obyčejnou denní náladou, jako třeba do dveří svého domu či pracoviště, snažme se na vstup do katedrály umění nějak připravit. Snad jsme to v ohlušujících a oslepujících bengálech naší civilizace ještě úplně nezapomněli. Zklidněme se, vyvolejme si náladu tiché slavnostnosti a pozornosti, vykoupejme si v představě duši i tělo, sejměme pokrývku hlavy, třeba se i vyzujme z okopaných bot, a nakročme do světa posvátna – do světa jemných čar i jemných veršů. Možná zachytíme ideál klíčící nebo čerstvě se rozzářivší, ideál nepotřísněný ještě naší skepsí či chtivým přivlastňováním si. A tak je to i se vstupy do světa pravého inspirovaného umění. Třeba nám zasvitne i nová inspirace k plnění našeho úkolu na zemi. A až nám bude v tíži a šedi světa někdy dusně a bolavě, víme přeci, že kdesi jsou díla, která nás inspirují, abychom pevněji věřili i v Boží ochranu a blízkost.    Podobně jako kdysi guru, prorok nebo v křesťanské době kněz, i umělec by si měl umět nejprve postavit harmonickou katedrálu svého života, aby jeho díla mohla pak tvořit její výplň: vybavení, boční kaple, svíce, artefakty. Vše by pak bylo podřízeno stylu a důstojnosti stavby. Návštěvníci by z tohoto svatostánku odcházeli trošičku lepší, než sem přišli. Oč jiného v umění jde? Alespoň ve skutečném umění. V gotice platilo, že čím štíhlejší a vyšší bylo sloupoví, nesoucí provzdušněnou klenbu, tím smělejší povznesení nitra bylo navozeno. Současně ale inspiroval lomený gotický oblouk k pokornému sepnutí rukou. Stačilo by, kdyby nitra některých umělců bylo možné připodobnit třeba jen k venkovskému kostelíku – někdy dřevěnému v horách či lesích, jindy modernímu a vkusně nápaditému, nebo i jen k prosté kapličce v polích. I takoví umělci a takové kapličky nás čímsi obohatí.    V přítomnosti skutečného umění, zkusíme-li se ztišit, zpokornit, odpoutat od ukoptěných myšlenek, se v nás na chvilku může zrodit cosi nezměrného, nepojmenovatelného, hojivého, pro někoho třeba hymnického, pro jiného skřivánkově zpěvného, kdy vyjdeme ze své upachtěnosti a spěchu, svobodně se nadechneme a pocítíme mír k bližním i ke hvězdám. Nemusíme vždy vyhledávat jen nejmohutnější klasická díla, někdy nám pomohou dílka, připodobnitelná v přírodě třeba k sluníčku sedmitečnému nebo hříbečku v mechu nebo útvaru sněhové vločky. Mohou to být i tyto verše či grafiky.    „Jsme z téže látky jako sny“, napsal Shakespeare. Napřed musí člověk hluboce snít a modlit se, aby pak mohl aktivně a správně jednat. Sny a ideály stojí u zrodu všeho velkého. Z látky snů minulosti tkáme skutečnost dneška. A nevede nás k takovýmto osvobodivým a plodným snům i umění, jaké předkládá Eduard Martin a Zdeněk Hajný?    Staří mudrci a světci často připodobňovali jiskření lásky a ctností ke krystalům a drahokamům. Jistě věděli proč. Máme-li třeba i nevzhledný roztok obyčejné soli, musíme odpařit vodu a teprve pak vzniknou lesklé krystaly. Tak i vše zbytečné a nečisté musíme ze sebe odpařit, aby se naše boží jiskra zaskvěla jako vzácný krystal. I ten se rodil v tlaku zemské výhně a temnot. Roztavením a pak přesným zpevněním podle Bohem daných struktur je proto předobrazem duchovního člověka, rozvolnivšího a odpařivšího v tlaku světa a za pomoci Kristovy Milosti to chaotické a překážející. Pak člověk září rozhodností a pevností činu. Vykrystalizovaný duchovní čin, a tím může být každý velký i malý denní čin a úkon, má být vykonán na základě správného rozhodnutí, nemá být zkreslen osobními sympatiemi či antipatiemi, prospěchem nebo chtivostí, nerozumností nebo zlovůlí. Pak okamžitě zazáří jako drahokam či krystal a ozáří toho, komu byl věnován, jeho tvůrce i zemské klima. Polodrahokam apofilit, použitý v této knížečce, jako by prozářil jak její grafiku a verše, tak i naše nitra. A máme tu ještě harmoničtější celek a účinek, než souznění básní a grafik dvou přátel: souzní s nimi i div přírody. Ztišme se a ponořme se do melodie veršů a tahů grafikovy ruky. I ony v nás krystalicky zazáří průzračnými myšlenkami, které zmocňuje vložený apofilit jako magický reflektor.    Obnovme si proto ideály, vykoupejme své nitro, aby přijalo kousíček svátečnosti do denní šedi. A až nám z té šedi bude snad někdy bolavě, můžeme vědět, že přeci v sobě i v umění můžeme hledat klenoty hlubin. Třeba nám osvětlí něco, co v sobě nosíme na těch nejskrytějších a nejposvátnějších místech, ze kterých, když se k nim protišíme a projemníme, zajiskří naděje, víra a láska. Vskrytu našeho nitra latentně září jako polodrahokam uvnitř této knihy. Obojí nám přinese zakotvení v hlubině bezpečnosti.    Umění, které má kladný náboj, je dnes vytlačováno na okraj zájmu širší veřejnosti i kulturního života. Snad právě proto stojí za námahu hledat světlé ostrůvky v moři bezcenných, ba duchovními jedy infikujících filmů, knih, výtvarných děl či hudby, v moři, které už dávno není azurové. Eduard Martin svou prózou i poezií a Zdeněk Hajný nejen svými obrazy, ale i svými grafikami prokázal, že nepatří mezi ty, kteří dnes jen šokují a iritují zrůdnostmi a patvary, cáry a sutinami, kteří prezentují svoji rozervanost a nevíru či perverzitu ošidnými okázalými výklady, kde svoji kanalizaci odpadků podvědomí prezentují jako téměř heroický počin. Pocházejí z oné menšiny, která neposiluje v divákovi negace a beznaděj, ale naopak napomáhá vytváření niterných protilátek, posilujících harmonii a čistotu. I když přímo nereflektují konkrétní problémy současnosti, posilují jejich díla ekologii duše. Patří mezi ty, kteří se snaží divákovi nabízet regeneraci jeho pravého lidství, povznést ho na vyšší úroveň vnímání, přibližovat k pravé podstatě člověka, pocházející z božského řádu. Oba vědí, že tvůrce se nemá lacině přizpůsobovat úrovni nejnižšího masového konzumenta zábavy, ale naopak má mu nabízet povznesení tam, kam by sám divák nedohlédl. I když nám Martinovy verše tepou přímo do srdce a Hajného grafiky poskytují při prohlížení a prožívání svobodu pro fantazii či „výklad“, mají přesto jedno omezení: nelze si při nich představovat či dosazovat něco zlého, negativného, nízkého. Jako by připouštěly jen kladné, pozitivní hodnoty. Právě tak jako polodrahokam. Jako by zde byl zakódován jakýsi etický rozměr. To je v moderním umění vzácné. Je to rys, společný spíše s díly klasickými – snad se středověkými sonety, snad s gotikou, s ikonami či s prostými krajinkami. Vlastně i toto jsou „jen“ krajinky, ač moderně pojaté. A vlastně i krajky. Krajky veršů i čar. Krajky i krajinky ve vesmíru, v prostoru i v nitru, sice moderní, ale také malebné, hladící. Asi to v umění má tak být: vychovávají, ale nejsou výchovné, pomáhají psychice, ale neříkají si psychoterapeutické, někam nás kladně směrují, ale nejsou prvoplánově agitační. Že by toto bylo smyslem umění, který nám dnes tak uniká? Vyvolávají otázky, ale nenutí k ničemu, snad jen k tomu, aby odpovědi byly příjemné, konstruktivní, pohodové. A snad i toto je smyslem umění. Pohrávejme si s těmito myšlenkami, je to přínosnější, než sedět pasivně u televize. Můžeme totiž vyvíjet vnitřní aktivitu, aniž by ji po nás někdo chtěl či nás kamsi lákal nebo manipuloval nebo nám vymýval mozek i srdce. A dokonce aktivitu příjemnou, ba oblažující a povznášející. Jistě – i toto je smyslem umění.     Martinovi i Hajnému nejde o opis či zrcadlení lidských vášní a hříchů, ale o nabídku, jak z nich ven. Nabízejí východisko, zušlechtění, naději. A zde teprve začíná umění jako boží dar.

dialog0707

Skupinka před Památníkem písemnictví- Pozvánka na uvedení knihy

dialog0707

- Pozvánka na výstavu

dialog0707

- Rozhlasový přenos  z Betlémské kaple

dialog0707

Olga Nytrová komentuje přenos z Betlémské kaple na stanici Praha

dialog0707

dr.OLga Nytrová moderuje přenos z Betlémské kaple za asistence dr. Borise Kobrleho- Výstava v Kongresovém centru

dialog0707

Zahájení výstavy v Kongresovém centru

dialog0707

Naše sborníky jsou vystaveny v Kongresovém centru

dialog0707

dialog0707

dialog0707

 

Dialog0807

Podrobnosti

Zveřejněno 25. 7. 2013 16:13

O nás Řekli o nás Kde nás najdete  Členové a hosté Aktuální program

Výtvarná dílna

Literární dílna

Biblická dílna

Tvorba členů a hostů

Publicistika

Co čteme, o čem přemýšlíme

Rozhovory

Partneři

Archiv akcí

Sborníky k stažení: - Sborník k výročí TGM.pdf - Dialog na cestě.pdf - Dialog na cestěII.pdf Novinky: 22.04.06 - Změna termínů konání pravidelných schůzek LDK ze středy na úterý 18.15 h na stejném místě. Viz. Kde nás najdete

"Program klubu srpen-září 2007"

KDY A KDE SE SETKÁVÁME

Každé úterý v 18 hodin – zasedací místnost ve dvoře vlevo, Vítkova 13, Praha 8 – Karlín.Na pravidelných klubových schůzkách se věnujeme autorskému čtení (předčítáme z vlastní tvorby i z oblíbených autorů beletrie i odborné literatury), přípravě pořadů pro rozhlas (např. květen - rádio Proglas - redaktorka Mgr. Anna Štěpánková), redigování článků k uveřejnění v tisku, povídek, dále režijní, dramaturgické a recitátorské přípravě vystoupení v Praze i mimo metropoli. Týmově chystáme přednášky, matiné, soaré a vernisáže. Pro naše webové stránky zpracováváme fotoreportáže, články a příspěvky do všech rubrik (v současnosti budeme otvírat nové rubriky „Publicistika“ a „Co čteme, o čem přemýšlíme“).Páteří naší tvůrčí činnosti jsou sborníky a almanachy. Po dvou vydaných sbornících Dialog na cestě 1 + 2 (s tématy „DIALOG“ 2005 a „SVĚTLO“ 2006) plánujeme vydání 3. sborníku Dialog na cestě 3 (2007), jehož autoři se literární formou (básně, povídky, úvahy, eseje) vyjadřují k tématu „CESTA“. Máme rozpracovaný almanach poezie. Redigujeme vydání další knihy povídek Oty Ševčíka „BLUES KRALUPSKÝCH RÁN“.KDO JSME

Jsme otevřené, tolerantní a ekumenicky laděné společenství. Vřele vítáni mezi námi jsou tvůrčí lidé všech generací, kteří chtějí přispět svou poezií i prózou, svými kresbami, grafikami, fotografiemi, nebo hudbou. Zveme zájemce, kteří rádi diskutují o závažných tématech, baví je recitovat svou i cizí poezii, dokáží na sobě pracovat a těší je navazovat na druhé v týmové tvůrčí spolupráci, jsou empatičtí a invenční, a rádi by například vystupovali v rozhlase.Aktuálně:

- Pozvánka na oneman show

dialog0807

- Pozvánka na prezentaci encyklopedie

dialog0807

 

- Pozvánka na prezentaci encyklopedie

dialog0807

- Pozvánka na recitál

dialog0807

dialog0807

 

dialog0807

foto z recitálu

dialog0807

- Setkání autorů literatury faktu již po dvaadvacáté                                                                Miroslav Sígl   září 2007    Český představitel literárního žánru, který si od prvopočátku získává stále nové a nové desítky čtenářů či posluchačů, dnes legendární a slavný Miroslav Ivanov (1929 – 1999) charakterizoval v rozhovoru s dalším naším protagonistou žánru Janem Haladou (*1942) magické fluidum literatury faktu asi takto: Je to přece také literatura, a jak ji chápu, nemůže fakta pouze shromažďovat, musí je především respektovat. Nemůže ale za fakt vydávat to, o čem nemá důkazy. Nemůže s fakty manipulovat svévolně. Podmínkou ovšem také je, aby byla krásně napsána. Aby to byla opravdová literatura.     Od podzimního setkání prvních členů budoucího Klubu autorů literatury faktu (dále jen KALF) v prostorách Historického zámku ve Slavkově v roce 1984 se letos ve dnech 19. – 20. září konalo již XXII. setkání, spojené s udílením Cen E. E. Kische a regionální Ceny Miroslava Ivanova , a to v příjemném prostředí města i jeho zámku v Letohradu. Přestože jsem členem KALFu teprve od roku 2001, kdy si mého dílka Osobnosti a osudy obce všimla odborná porota a ocenila v celostátní soutěži, dovoluji si něco o tom letošním setkání napsat.    Nemohlo být jinačí, než srdečné, neformální, upřímně upovídané, přátelské od zdvořilostního vykání až po ono blízké tykání zejména mezi dlouhodobými členy a věčně přitažlivými členkami, humorné zásluhou mnohých, zvláště pak díky prezidentovi České společnosti Sherlocka Holmese, nesmírně poučné, co se české historické šlechty v průběhu dějin týče, a to zásluhou profesora Roberta Kvačka, všeobjímající od Ivana Brože, Antonína Benčíka, Zory Dvořákové, tajemníka KALFu Miroslava Kučery, Miloslava Moulise, Karla Pacnera, Olgy Nytrové, Eleonory Rasmussenové, předsedy KALFu Karla Richtera, Václava Strachoty - inu téměř padesátka historických detektivů, kteří mají na svých literárních kontech stovky přitažlivých titulů včetně svého pravidelného paperbacku „Přísně tajné“, do něhož mohou přispívat všichni. Odpusťte, kolegové, že jsem vyjmenoval namátkou jen několik z vás, ale česká veřejnost o každém ví, jak nás ujistili letohradští jménem starosty města Petra Fialy a jeho místostarosty Zdeňka Meixnera. Partnerství Letohradu v podhůří Orlických hor a celostátního KALFu už trvá čtyři roky a stále košatí.    Ano – hlavním tématem setkání byla šlechta českých zemí, avšak bez jejích příslušníků, kteří byli pozváni. Debata o její úloze, projevech, zásluhách i záporných činech musela být jen z časových důvodů přerušena. Pokračovala na pokojích, ve vlaku či autobusu. Významným hostem byl naopak bývalý prezident Rudolf Schuster se slovenskou delegací, který si odtud odvezl zaslouženou cenu za svoji Aljašku. A co ostatní čerství nositelé? Snad je známo, že Ceny Miroslava Ivanova se udílejí na květnovém mezinárodním knižním veletrhu Svět knihy v Praze, takže v Letohradu jde o Ceny Egona Ervína Kische. Ty letos obdrželi mj. Roman Cílek (Muž, jehož řemeslem byl zločin), David Hrubý (Návrat do Jeruzaléma), Zdeněk Čech (Drsný střed Evropy), Petr Horký (Cuba libre) a Miroslav Nožina (Koza, která žere hady).    K setkání s jednou představitelkou někdejší šlechty přece jen došlo. Vyjeli jsme si do kouzelného – nacisty a bolševiky téměř nedotčeného zámku Častolovice a po jeho prohlídce nás přivítala Diana Phipps Sternbergová, dcera Cecilie Sternbergové, která o zámek již delší dobu vzorně pečuje s morální povinností hospodářky, ale i historické umělkyně. Její láskyplný vztah je tu vidět na každém kroku. O své mamince vypráví jako o zábavné, talentované a naprosto originální nejzajímavější ženě, jakou kdy poznala. O životě svého rodu, své rodiny a přátel sepsala nedávno vydanou knihu Cesta – Paměti české aristokratky (vydali Horáček-Paseka) ve třech oddílech: Evropa, Amerika, Jamajka. Tam všude je čekala existenční nejistota od konce léta 1948, kdy Sternbergové pod tlakem komunistických událostí emigrovali. Konečně právě na té Jamajce se mohli více uplatnit a vydělat na slušné živobytí. S ironickým nadhledem posuzuje život bohaté americké smetánky, výstižně a ostře kreslí charaktery lidí, jejich postoje, morálku a společenské zvyky. V Častolovicích na nás dýchly kouzelné interiéry, „paní hraběnka“, jak jí říká studentka-průvodkyně, si potrpí na čerstvé květiny, všechno je tu originální, kouzelní jsou barevní ptáci z míšeňského porcelánu, rozeseti na stěnách a ve vitríně. Už dost, protože to by mohla být samostatná studie. Nazval bych ji Čeští Sternbergové a jejich. věrnost národu.     Asi by bylo neuctivé opomenout hostinec U Novotnových v Mistrovicích, kde jsme spali jednu noc. Někdejší kyšperské (od roku 1950 letohradské) panstvo si přestavělo v roce 1728 myslivnu na panskou hospodu a od roku 1865 se majitelem stal Jan Novotný. Obrovský požár zachvátil původní dřevěné stavení v roce 1871, ale zanedlouho tu již stála nová zděná budova. Další příklad české houževnatosti. Stojí dodnes a jeho potomek stejného jména nás vzorně obsluhoval.    Tichá Orlice se tu vlní kolem, Letohrad se svými 6250 obyvateli na ploše 2409 hektarů je hrdý na historické hodnoty: přírodní park s empírovou kašnou, kde půl hodiny cvakaly digitální fotoaparáty, abychom se do nich všichni vešli, dále tu mají barokní zámek, barokní kapli sv. Jana Nepomuckého, v městském muzeu originální Napoleonovy saně, které sem přivezli předkové, to ještě v době, kdy se zde lidé živili také výrobou fosforových sirek, která musela být zakázána a přešlo se na bezpečné švédské zápalky. K osobnostem města náleží Alfons Mucha, (1860 – 1939) další malíři Umlaufové, narodil se tu národní buditel F. V. Hek (1769 – 1847), o něco později spisovatel Petr Jilemnický (1901 – 1949), ale také Josef Korbel, právník a diplomat, otec Madeleine Korbelové - Albreightové (*1937), bývalé ministryně zahraničí v USA a stálé zástupkyně USA v OSN.    Nedivme se, že toto vše inspiruje autory literatury faktu, třebaže sem jezdí přemýšlet o svých nových dílech či nabízet je prostřednictvím svého nakladatelského patrona Zdeňka Pobudy (Epocha). Všichni jsme byli spokojeni. I podzimní slunce s babím létem nám přálo. - Nová sbírka Vladimíra Stibora    Vladimír Stibor, básník, člen Obce spisovatelů a příznivec klubu, jehož verše také najdete v naší rubrice Tvorba členů a hostů, nám poslal svou novou básnickou sbírku Proniklec, kterou jsme si s chutí přečetli. Ilustrace Alena Stiborová, vydal Řád , vydavatel P.Ing. Karel Dachovský, Praha 2007

dialog0807

/zrcadlení/ Jen ti největší sobci chtějí být básníky po celý život a spíše tuší než vědí, že dojít pro lék, který jako jediný pod jazykem nezpůsobí nevratné trhliny, je nejtěžší ze všeho plahočení… Je to tvá cesta, úhor zářivější než poušť, skaliska z jitřního mudrování… *       Už kdysi dávno jsem chtěl být ranhojičem slov,   abych se posléze na patnáct let     stal nosičem beznohých.         Pousmála se,    rozkolébala svět u nohou  i pavučiny na schodišti katedrály        vytesané z jediného kusu           nepálené hlíny…. * „…básník se noří pod realitu nebo vzlétá nad ni, aby své ponory i vzlety zaznamenal v transformované podobě…Stiborova poezie dospěla k vnitřnímu řádu, který se neobejde bez závislosti na motivu či příběhu, ten, tušený doprovází jeho metaforický verš z obou stran a dotvrzuje tak vysokou hodnotu jeho poezie. Není tu vata vycpávek ani utkvění, každý verš je doslova nabit významem a pohybem. …básník a spisovatel Ladislav Muška, Ústí nad Labem, 15.dubna 2007- 11.9. 2007 prezentace básnické sbírky "Dívčí meditace"       v 18 hodin představil básník Miroslav Matouš, člen CČSH, spolupracovník kulturní rady, svou novou básnickou sbírku pod názvem Dívčí meditace nad bděním i snem- s ilustracemi Jany Wienerové. 

dialog0807

     Prezentace se konala v modlitebně Sboru církve bratrské v Praze 2, v Římské ul.43. Konání poetického večera umožnil evangelický kazatel Pavel Mošner. Verše přednesla Hana Kofránková, na klasickou kytaru ji doprovázela Magdalena Grygarová. V publiku bylo na sedm desítek zájemců o poezii.        Mezi diváky prožívalo radost z poezie i sedm členů Literárně dramatického klubu Dialog na cestě. Řada přítomných si sbírku zakoupila a nechala od Miroslava Matouše podepsat.

 

dialog0807

 

dialog0807

   M.Matouš přivítal publikum na večeru své poezie         H.Kofránková recituje verše M.Matouše      

dialog0807

 

dialog0807

  Básník M. Matouš děkuje H. Kofránkové.                     Básník M.Matouš nám podepisoval svou sbírku

I věčnost s tebou toužím prodlít za to můj drahý chci se modlit * Silné jest jako smrt milování Píseň písní 8,6

- Vzpomněli jsme 70.výročí úmrtí Tomáše Garrigue Masaryka. Člen našeho karlínského Literárně dramatického klubu Dialog na cestě, Pavel Gruen, vytvořil portrét našeho prvního prezidenta. 

dialog0807

 

 

dialog0807

- K 70. výročí úmrtí Tomáše Garrigua MasarykaMiroslav Sígl Masarykovo demokratické hnutí (MDH) připravilo k letošnímu 70. výročí úmrtí zakladatele našeho státu a prezidenta Osvoboditele Tomáše Garrigua Masaryka několik vzpomínkových akcí včetně smutečního aktu u jeho hrobu v Lánech. Česká televize bude 14. září vysílat besedu s Vítězslavem Houškou o MDH a TGM. Obsah dvojčísla 78-79 zářijového periodika ČAS, které MDH vydává, je také převážně věnován tomuto výročí. Vyjímáme některé články: Poslední dny a chvíle TGM (Stanislav Polák, životopisec TGM) Potřeba návratu k Masarykově humanitní demokracii (Marie L. Neudorflová, vědecká pracovnice Masarykova ústavu – Archívu AV ČR) TGM a němečtí sociální demokraté v ČSR (Pavel Koukal, pracovník Národního památkového ústavu v Ústí nad Labem) Masarykův vztah k ženám (Vítězslav Houška, autor několik knih o TGM, člen MDH) Péče o hodnoty stále živé (Zdeněk Pokorný, činovník MDH, Česká Lípa) Jak Plzeň vítala a uctívala památku TGM (Karel Waska, archivář města Plzně) Posiloval, uklidňoval, vzbuzoval hrdost (Bedřich Rohan, novinář, naposledy pracoval v BBC) U hrobu pana prezidenta (Adolf Branald, spisovatel) V Masarykových Topoĺčiankách (Luboš Palata, redaktor Lidových novin) Masaryk a dnešní Slovensko (Vladislav Drahoš, Banská Bystrica) Po TGM nejznámější ve světě - o vztahu Baťů a Masaryků (Miroslav Sígl, redaktor ČASu a editor knihy Baťova průmyslová demokracie) TGM a Katolická moderna (Radovan Lovčí, vědecký pracovník) Další články: Prapor prezidenta Masaryka, 550. výročí Jednoty bratrské, Sběratelé Masarykian, Masarykův ústav v Torontu a Masarykovy ceny krajanům, Památník čs. legií).V Praze 24. července 2007 Zprávu podává Miroslav Sígl, redaktor ČASu e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.  Více o něm www.miroslav.sigl.cz  

- Pavel Grün na Karlově mostě

dialog0807

dialog0807